Stalo se - Bicycleclub

ČKV zbraslav
1896 - 1910

O ČKV

jednota velocipedistů

Založen 1984

Jízda s vrchu 2012 -
reje i sprint, slunce i déšť

Jako každoročně patří mezi velocipedisty k nejčtenějším předpovědi počasí. Páteční večer přinesl silný déšť a ani na víkend to neměla být žádná sláva. Sobota ale nakonec stran počasí dopadla nadmíru dobře – nespadla ani kapka. V neděli jsme si pak vody užili až až, ale o tom později. Jízdu jsme letos připravovali v podobném složení popáté a tak se dá říci, že už všichni vědí (až na výjimky potvrzující pravidlo), kde přiložit ruku k dílu. Sami bychom to ale nezvládli. Poděkování patří v prvé řadě MČ Praha-Zbraslav za podporu a vstřícnost, Praze 16, Městské policii, Mostu k domovu za zdravotní službu a ozvučení, věrným sponzorům, vstřícným občanům, kteří v sobotu tolerantně zaparkovali mimo náměstí a nakonec i osazenstvu restaurantu Bowling za vytvoření opravdu rodinného prostředí…. Někteří nám fandí a pomáhají již léta – třeba bez čajů od tradičního sponzora Lerosu by se snad Jízda ani nemohla jet. To jsou ale takříkajíc jen nezbytné organizační předpoklady. To ostatní už bylo na velocipedistech samých…

Nemá asi to naše setkání v oboru nejhorší pověst, neb se letos v rámci dvoudenního programu zapsalo 94 velocipedistů v dobových kostýmech a na historických bicyklech. A to ještě pár osamělých vlků s námi setrvalo inkognito mimo presenční listinu. Přijeli ze všech částí republiky. Za ty, kteří dorazili v celých týmech, zmiňme především vždy agilní Cyklodružstvo ztepilých Staromilců, ekipy z Nového Boru, Ostrova, Zahořan, Budějic i klubů dalších a dalších, a pak náš nedostižný vzor, sice ne v nejhojnějším počtu zastoupený, ale o to váženější - Český klub velocipedistů 1880, tentokrát v čele se samou letošní hlavou celostátní Jednoty velocipedistů a dlouholetým klubovým předsedou panem Janem Šupem, i s paní chotí.

Na úvod nějaké ty proslovy, ale s mírou, krátce a k věci. Potom ukázka několika strojů, tentokrát americká Columbia, rakouský Steyr a z domácí produkce jednou ČZ Strakonice a jedna poválečná exportní ES-KA.

Jízda elegance tentokrát hodnocená porotou složenou převážně ze zbraslavských výtvarníků. Zastoupení mělo býti i více přespolní, leč zasáhl osud a zástupci ctěného telčského klubu a hostovlické Velocentrály doraziti nemohli. Nicméně budeme v tomto směru dále pokračovat - je to objektivnější, více motivující pro všechny. Bylo také letos co hodnotit – kola vysoká i nízká, od předminulého století až po šedesátá léta. Kostýmy úžasné. Od chudinských mantlů, přes uniformy, až po klér a honoraci v kloboucích. Šály a šátky vlály, chrom a nikl se třpytil.

Pak teprve reje. Málem sice nebyly, neb pan správce Černý se v rozhodující chvíli vzdálil za vábením sirén. Leč nalezen, na plac dohnán a jelo se. Radost pohledět, dvojice nácvikem zocelené střihaly figuru za figurou. A ten celek pak tuze malebný. I slavný velocipedista pan Kundert, který cyklistickou rej onehdy v roce 1948 připravil pro sokolský slet, by musel být spokojen. Po loňské úspěšné premiéře znovu velký pokrok.

Fotka u pomníku, žádné zdržování a pomalu se všici ubírají nahoru k Báním na start letošního premiérového sprintu. Pryč jsou obavy, že novota tato bude velocipedistickou obcí odmítnuta. Na startu se šikuje čtyřicítka odhodlaných borců a borkyň, aby se utkala s nástrahami povážlivě stoupající trati. Je to sice jen kratičký kousek původní vrchařské prémie na Cukrák, jak jí na vysokých kolech jezdili naši praprapradědové od roku 1881. Ale mnohým těch pár set metrů dá zabrat a taktak dojíždějí, jiní jedouce tryskem zúročí tisíce kilometrů z tréninku. Nejmladším vrchařům je sedm, nejstaršímu osmdesát čtyři. Zábava to tedy pro všechny generace. Ještěže vedoucí časoměrné skupiny kolega Hadáček se svým týmem věnoval přípravě takovou péči. Podařilo se mu nakonec změřit a dokonce i zapsat nejen všechna jména a časy, ale navíc s přesností na (celé) vteřiny, oproti předpokládaným hrubým minutám. Většina do cíle dojela, jen pár dotlačilo a to vše bez zranění či infarktu za všeobecného veselí. Nejsou tedy jen tací, co se chtějí ve svých outfitech na naleštěných strojích PROMENOVAT, ale pamatujme tedy napříště, že mnozí chtějí i SOUTĚŽIT a ZÁVODIT.

Pak již jen pokračoval had cyklistů nad Báně na start jízdy. Pan hospodář za onemocnělého pana emeritního předsedu Pasutha startuje a jezdci a jezdkyně se jeden za druhým vydávají dolů. Řidiči zdají se mi letos nějak ohleduplnější, i diváků je okolo trati požehnaně. Peloton uzavřel s vozy bezchybné městské policie jezdec na jednokolce. Smekněme skvělému výkonu, kdo umí, umí. Tentokrát se Jízda tedy obešla beze vší nehody a může se slavit.

Počasí přeje a na zahradě bowlingu je útulně. Všichni se vešli, vaří se a peče, čep se netrhne, muzika hraje - skvěle a stylově. Vyhlášení výsledků v mnoha kategoriích, diplomy, nějaké ty drobné dárky a potlesk kolegů i publika. Rozdány všem medaile a plakáty (na koho se na místě nedostalo, nechť prosím napíše na klubový e-mail), odevzdána čísla a zbytek večera jen zábava, odpočinek a ulehčení, že počasí vydrželo a vše klaplo. Zbývá i pár chvil - podívat se na výstavu fotografií z historie ČKV Zbraslav (1896-1910) a VBC Zbraslav (od 1984). Je to milá vzpomínka při pohledu na mladičkého Jardu Vožniaka a jeho partu i staré matadory z předminulého století. Víme ale všichni, že letošní Jízda byla jen generálka na příští třicátý ročník, takže velká část hovorů se již týká jeho přípravy. Veselí vrcholí, velocipedistů pozvolna ubývá a přichází čas se trochu prospat, abychom zvládli nedělní padesátku na Karlštejn a zpět.

---

V neděli ráno jsou silnice stále suché, ale mračna se blíží. Odkládáme start, neb další a další odvážní velocipedisté se trousí na start. Nakonec je nás ke třiceti. O půl desáté kdosi zavolá: „Jedeme, dokud neprší!“ A přesně v tu chvíli pršet začalo, aby nepřestalo po celý den. Jen intenzita studené sprchy se měnila. Vodou smáčené údolí Berounky je sytě zelené a i v dešti krásné. Moc nestavíme, a šlapeme až do Řevnic, kde (pod mostem) snad čeká klubová zásobovací skupina. A jsou tam! Čaj, káva, likéry, destiláty, koláče, mufínky, buchty a další pochutiny… Hned je všem veseleji a nálada se lepší. Chtělo by se zůstat, ale Karlštejn čeká. Takže do sedel a znovu šlapat. Na nádvoří letos asi nevyjel nikdo, kaučuk prokluzuje na mokrém asfaltu i staletími ohlazeném kameni. Standa předvede na nádvoří pár obligátních krkolomných figur na vysokém kole k úžasu cizozemců. Krátký rozhovor se známým sběratelem velocipédů panem Klimešem a jeho sličnou přítelkyní, kteří neváhali přijet peloton pozdravit v nedělním nečasu až z Budějic. Pak foto, a šup (i se slovutným panem Šupem) do hospody. Sedíme venku pod stříškou, nálada je trochu mokrá a vedou se i sebezáchovně řeči, že vlakem by to zpátky bylo jaksi sušší. Musíme chápat – zdraví máme všichni jen jedno a isolační vlastnosti dobového hedvábí, tylu, krepdešínu, lnu i bavlny se s dnešními mikrovlákny, membránami, goretexem a lycrou rovnají jen těžce.

Většina míří tedy na vlak, ale nakonec se ale k tříčlenné eskortní skupině VBC Zbraslav přidávají dva odvážlivci. Teď už se nestaví vůbec, neb těla bez rytmického pohybu rychle vychládají. Až k Dobřichovicům to jde hladce, pak se ale ukáže, proč náš klubový Jirka skrývá své kolo pod pončem mexického misionáře. Stav bicyklu je nevalný, a jeden pedál se v závitu povážlivě kýve. Netrvá dlouho a upadne docela. Jirka střídavě těch deset kilometrů tlačí kolo, střídavě je tlačen soukolníky i svým předsedou, který ho nakonec vítězně v lijáku dostrká až na zbraslavské náměstí. Loučení s hosty, rychlé mokré foto a ejhle - tu se začínají za stromy zjevovat ostatní stateční cyklisté, kteří nakonec zhrdli vlakem a došlapali až na Zbraslav. Kolega Rykr, Standa Kalina s Inge, v sobotu tak úspěšní, i pan hospodář s rodinou. Deset statečných v cíli. Ale není čas na odpočinek, přespolní drkotajíce zuby spěchají ke svým rodinným krbům a zbylé zbraslavské trio velocipedistů má ještě jednu štaci…

Je té neděle v základce na Zbraslavi takřečená Slavnost slunce. Dorážíme tedy na školní zahradu prověřit, jak se oslavovanému slunci daří v celodenním dešti. Upršená podvečerní školní zahrada je už prázdná, ale pár osamělých duší ještě nacházíme ve školní dvoraně. Ani rozhlédnout se nestačíme a už, hned jak spatřeni, jsme pevně sevřeni v náruči Pexesa a Klasu. Olepeni malými sluníčky a plakáty slavností si nás fotí ze všech stran. Klevetné jazyky někdy po Zbraslavi šíří, že zbraslavské Pexeso mívá občas potíže s komunikací a plánováním. Co se PR a presentace dotýče, shledáváme jej však zcela bezchybným. Zmáčeni, prochladlí a unaveni vše s příslovečnou velocipedistickou trpělivostí a laskavostí snášíme a nakonec jsme propuštěni do svých domovů. Pokud se napříště naše akce nebudou překrývat a budeme pozváni, přijdeme zas – ukázat naše stroje a umění…snad napřesrok bude na místě i povícero dětí, co naše kýžené a nejmilejší obecenstvo.

A tak zazvonil zvonec a „Jízdě“ byl pro letošek definitivně konec.

Jedno víme jistě – příštímu jubilejnímu XXX. ročníku „Jízdy s vrchu“ bude Zbraslav patřit napřesrok 8. a 9. června 2013. A bude to snad velké a nezapomenutelné! Zapište si prosím to datum a nezapomeňte přijít! Jste všichni srdečně zváni!

Jan Fulík, červen 2012