Za předsedou Honzou Pasuthem

Honza se podílel na činnosti VBC téměř od jeho počátku. Nebyl u zrodu samé myšlenky Jízd s vrchu, ale přidal se ke zbraslavským velocipedistickým nadšencům záhy, už na druhém ročníku, v roce 1985. VBC Zbraslav začínal za socialismu jako jeden z prvních, ne-li klub průkopnický, zakuklen v rámci podnikové odborové organizace státního podniku Léčivé rostliny ve Zbraslavi. Jinak to tehdy nešlo. Klub ale i v těch složitých dobách nejen vznikl, ale vesele, spokojeně a úspěšně žil.  

Klubovou štafetu, tehdy ještě neformální, Honza převzal od otce zakladatele, Jaroslava Vožniaka a ujal se předsednictví. Názory na směrování činnosti klubu nebyly vždy mezi členstvem úplně shodné, ale Honza převedl klub přes rozbouřené vody do nových, změněných poměrů se vztyčenou hlavou. Byl to on, kdo se zasloužil o oficiální ustavení klubu a jeho zápis do klubového rejstříku. Stalo se tak symbolicky přesně po sto letech od založení historického ČKV Zbraslav, na jehož činnost VBC Zbraslav navazuje.  

Doba trochu divokých devadesátých let přinášela všem najednou nepřeberně mnoho svobodných možností jak trávit volný čas. Proto logicky počet členů i účastníků klubových akcí s léty kolísal, ba i klesal. Klub ale přežil a nezanikl. Na rozdíl od mnoha jiných. Honza i v rozbouřených dobách držel klubový prapor nahoře a za to mu patří navždy úcta a poděkování. V posledních letech byl už jenom předsedou emeritním, ale na práci klubu se podle svých sil podílel a byl vždy všude váženým hostem. Odešel 23. února 2018, popravdě poměrně mlád, ve věku 75 let. 

Mohl jsi tady s námi ještě pár roků pobýt, Honzo. Budeš nám chybět!

Jan Fulík, předseda klubu

_______________________________________________

A ještě osobní vzpomínka dlouholetého nejbližšího spolupracovníka Honzy Pasutha: 

Jan Pasuth, to je  nejen na Zbraslavi, ale v celých Čechách, symbol veteránské cyklistiky. Tak, jak se mu v časech minulých, podařilo spolek přátel starých kol přetvořit v oficiální klub, tak v následných nelehkých dobách pravidelně organizoval jeho činnost, s jediným cílem, nepřerušit tradici. Dokázal také, ve chvíli, kdy cítil, že již nemá dost sil, předat vedení druhým.

Za všechny ty roky, se mu podařilo nashromáždit velkou řádku kol a jiného materiálu, ale protože jeho cílem nebylo hromadit, většinu opět rozdal. Jeho dobrým pocitem bylo, že je zachránil a udělají radost někomu dalšímu. Honza Pasuth se mimo cyklistiku zajímal také o cestování, přírodu, dějiny a zbraně, byl v pravém slova smyslu staromilec. Stihli jsme ještě oslavit jeho letošní narozeniny, výročního ročníku jízdy se již nedočkal, přesto bude na Jílovišťském kopci, s pohledem upřeným ke Zbraslavi, s námi.

Honzo, děkuji Ti, že jsem měl možnost poznat Tě a spolupracovat s Tebou, odpočívej v pokoji.

Michal Plaisner, hospodář klubu