Spolek Sokol Pražský byl založen v roce 1862 a letos tak slaví úctyhodných 150. let od svého vzniku. Je tedy víc než vhodná chvíle si tuto nejvýznamnější českou tělovýchovnou organisaci připomenout.

Zbraslavský Sokol byl ustaven v roce 1887, tedy s odstupem čtvrtstoletí po založení mateřské organisace. Vznikl tak pozdě přesto, že k jeho založení otálející zbraslaváky dlouhá léta marně pobízel sám otec zakladatel a náčelník této organisace prof. PhDr. Miroslav Tyrš (původním jménem Tiersch) – významný český vlastenec německého původu. Na jeho letní pobyty na Zbraslavi v letech 1881–1883 ostatně dodnes upomíná pamětní deska na domě č.p.628 v ulici U malé řeky.
Členská základna Sokola Zbraslav se od založení rozrůstala značným tempem a počítala se brzy do stovek sokolů ze Zbraslavi samé i jejího okolí. Sokol léta kočoval se svým cvičením po pláccích a sálech zbraslavských restaurací, než se konečně dobral v roce 1930 otevření vlastní sokolovny, sloužící mu dodnes. Členům ale nebylo asi dosti prostných cvičení, nářadí, lehké, či těžké atletiky. Více a více sokolů mělo doma velociped a vyráželo s ním na výlety po okolí. Neboť ve skupince se to jistě lépe šlape a lépe se čelí nepřízni počasí, defektům i vzteklým psům, postrachu to tehdejších cyklistů. Vzhledem k tomu, že častým cílem výletů byly, jak jinak, okolní restaurace, bylo jistě i společné posezení velocipedistů u půllitru veselejší.

V kronice Českého klubu velocipedistů Zbraslav je při popisu jednoho z výletů zmíněn cyklistický odbor Sokola Zbraslav, na jehož členy na výletě velocipedisté natrefili. Z pamětní knihy zbraslavského sokola však vyplývá, že cyklistický odbor sokola Zbraslav nikdy neexistoval oficiálně. Na rozdíl od ustavených odborů pěveckého, dramatického, loutkářského, vzdělávacího, nebo i fotografického, které v rámci Sokola v průběhu let vznikly. Jako skutečný cyklistický spolek se však cítili i sami sokolští velocipedisté a říkalo jim tak i jejich okolí. Tak se onoho zažitého názvu „cyklistický odbor“ přidržme.

Cyklistický odbor Sokola Zbraslav byla skupina milovníků cyklistiky, kteří jezdili na společné výlety, někdy i s plnou parádou v sokolských krojích a za zvuku trubky. Zatím se podařilo nalézt záznamy o pěti organisovaných výletech cyklistického odboru. Cyklisté se při nich podívali do Jíloviště, Kamenice, Průhonic, Říčan, Velkých Popovic, Nové Vsi pod Pleší, ale jistě i na mnohá další, nám už dnes neznámá místa. Záznamy o výletech cyklistického odboru Sokola pokrývají období let 1906 až 1925. Je tedy patrné, že cyklistický odbor sdružoval cyklisty již v dobách monarchie, ještě za existence ČKV Zbraslav (1896-1910), a po rozpuštění ČKV fungoval až do časů první republiky jako jediný zbraslavský cyklistický spolek.Po skončení éry ČKV Zbraslav se jistě cyklistický odbor stal útočištěm pro mnohé osiřelé členy ČKV. Nevíme nic o vztazích mezi ČKV Zbraslav a cyklistickým odborem Sokola, kroniky o tom, vyjma oné jediné zmínky, mlčí. To, že mnozí z členů ČKV byli prokazatelně i členy Sokola dává ale naději, že vztahy byly dobré. Jen se zdá trochu nepravděpodobné, že by k sokolským cyklistům přešli z rozpuštěného klubu i katoličtí kněží ze Zbraslavi a okolí, kteří bývali poměrně často členy ČKV Zbraslav. Sokoly byli totiž častovnímáni jako zpátečníci a reakcionáři, ba i propagátoři poněmčení a na jejich přijetí asi Sokol, zaměřenývýrazně buditelsky a národovecky, jistě nebyl připraven.




Do dnešních dnů se zachovala i nádherná fotografie z jednoho výletu cyklistického odboru, dokládající, že výlety byly skutečnou společenskou událostí. Je na ní sedmnáct sokolských cyklistů se svými koly, pravděpodobně u nějaké restaurace v bližším či vzdálenějším okolí Zbraslavi. Za nimi vykukují dva páni číšníci a dva místní kluci. Fotografie je naprosto ojedinělá tím, že je zatím jediná, která zobrazuje nějakou organizovanou cyklistickou akci zbraslaváků z dob dávno minulých. Kytice v rukou některých sokolů jen podtrhují slavnostnost chvíle. Jestli byly členkami cyklistického odboru i dámy nevíme, na fotografii není jediná. V ČKV Zbraslav bylo velocipedistek v průběhu let povícero a tak snad další studium sokolského archivu přinese nějaké poznání, co se sokolek na bicyklu týče. Sokolové na cyklovýlety vyráželi jak vidno v krojích a botách s vysokou koženou ochranou holení, tak odlišných od dnešního hi-tech cyklistického oblečení a obutí. Za povšimnutí stojí nejen krojovaní cyklisté sami, ale i jejich kola z období konce monarchie a začátku první republiky, tedy ještě z časů před počátkem velkosériové produkce kol v třicátých letech, kdy se kolo pomalu stávalo běžnou spotřební věcí. Je vidět prostá černá barva velocipedů, velké převodníky, některé i plné, a jednoduchá výbava kol. Většina nemá blatníky a některá ani přední brzdu, kola jsou už ale vybavená volnoběžkami, nejpravděpodobněji od tehdy téměř monopolního výrobce Fichtel a Sachs. Jedno z kol je pak vybaveno přední tažnou brzdou anglického vzoru. Na krcích některých kol jsou patrné dokonce obrysy štítků výrobců. Lze jen litovat, že fotografie neumožnuje rozeznat firemní nápisy na štítcích. Bylo by jistě zajímavé vědět, na čem to naši předkové na Zbraslavi kdysi jezdili. Lze jen odhadovat, že se jednalo o běžnou produkci z Čech, Rakouska, Německa, popřípadě výjimečně Británie, či Francie, tak jak to tehdy bylo na našem trhu obvyklé. Na jednom z kol je také vidět zavěšená i ona sokolská trubka, sloužící k dirigování jízdní skupinky.

Kteří ze členů sokola na fotografii jsou, kdy a kde přesně byla fotografie pořízena, se zatím nepodařilo vypátrat a proto si Veteran Bicycle Club Zbraslav dovoluje vypsat malou čtenářskou soutěž o odhalení onoho místa, nebo snad i jmen pánů velocipedistů. Vypsanou odměnou pro všechny úspěšné badatele budou velkoformátové, velmi kvalitní reprinty této fotografie.

Z tradic sokolských velocipedistů čerpá i současný Veteran Bicycle Club Zbraslav, který si jako inspiraci pro své skupinové vystoupení vybral „Rej mužů a žen na jízdních kolech“ připravovaný pro XI. všesokolský slet v Praze roku 1948. Toto sletové cvičení „v cyklistické reji“  podle zachovalých sokolských dokumentů tehdy připravil pro jízdní kola, „nejlidovější a nejrozšířenější dopravní zařízení“, asi nejslavnější český krasojezdec na kole všech dob, pan František Kundert. Mělo se ho zúčastnit 768 cvičenek a cvičenců v 8 útvarech po 96 členech, vždy po šesti osmičlenných družstvech žen a šesti družstvech mužů. Sedm cvičících útvarů bylo z Prahy a jediný přespolní ze Zlína. Přípravy se dály organizovaně pod vedením cyklistické komise Československé obce sokolské a župních vedoucích cyklistiky. Jak tedy vidno velocipedistická tradice i pevná organizační struktura sokolských cyklistů přetrvala od 19. století až do doby násilné likvidace Sokola. „Cyklistická rej“ byla tehdy první vystoupení cyklistů v rámci všesokolských sletů a díky zákrutům historie se premiéra stala i derniérou. Slet 1948 se konal už po „vítězném únoru“ a především sokolský průvod Prahou se stal demonstrací proti komunistickému režimu a tím také počátkem dlouholetých perzekucí sokolů. Po zákazu za první a druhé světové války přišlo tak na Sokol třetí a nejdelší těžké období.


Tento malý historický exkurs ukazuje na dlouholeté prolínání historie ČKV Zbraslav (jehož pokračovatelem Veteran Bicycle Club je) s historií sokolských velocipedistů. Přestože v rámci dnešního obnoveného zbraslavského Sokola již nemá cyklistika své místo, přejme sokolským bratřím u příležitosti jejich jubilea vše dobré do dalších dnů a zvolejme „Tužte se!“.


Jan Fulík, předseda VBC Zbraslav, březen 2012Tento text vznikl s laskavou pomocí starostky Sokola Zbraslav, paní Jany Červené a s využitím archivních dokumentů Sokola Zbraslav a České ústřední jednoty velocipedistů