Stručná historie České ústřední jednoty velocipedistů

Organisovaná cyklistika píše v Čechách svoji historii od sklonku roku 1880, kdy bylo dojednáno ustavení Českého klubu velocipedistů Smíchov. Formálně tento klub vznikl v roce následujícím. Jeho založení bylo milníkem, neboť cyklistika byla do té doby povětšinou záležitostí izolovaných jedinců. Další cyklistické kluby byly poté zakládány stejně rychle, jak si velocipedy po prašných silnicích tehdejší doby razily cestu do všech koutů naší země.

Koncem roku 1883 se pak sešli zástupci čtyř významných klubů a dohodli se na založení organisace sdružující české velocipedistické kluby. Vznikla Česká ústřední jednota velocipedistů a jejím prvním předsedou byl zvolen František ze slavné pražské rodiny Kohoutů, člen ČKV Smíchov.

Zakládajícími kluby ČÚJV byly:

• Český klub velocipedistů Smíchov (dnes působící pod názvem ČKV 1880)
• Klub velocipedistů „Praha“ v Praze
• Klub velocipedistů západních Čech v Rokycanech
• Klub bicyklistů Bučicko-Vrdovských

Stanovy jednoty byly úřady schváleny v roce 1884 a ještě téhož roku vyšel poprvé i časopis Cyklista, který se stal věrným průvodcem všech českých bicyklistů po dlouhá desetiletí. V letech 1888-1890 mu konkuroval stejně kvalitní Velocipedista vydávaný i přes velké finanční ztráty paralelně smíchovským klubem.

Jednota, ač sdružovala tisíce cyklistů, měla po celou dobu své existence velmi skrovnou organizační strukturu a povětšinou jediného zaměstnance na částečný pracovní úvazek. Pánové vykonávajících v průběhu desítek let funkce předsedů, starostů, náčelníků, pokladníků, matrikářů, nebo členů správního výboru tak obětavě činili ve vlastním volnu.

Jednota byla ustavena k pořádání společných setkání, výletů, soutěží a závodů. Závodilo se na dráze i na silnici, nejen v jízdě, ale i kolové, krasojízdě, či rejích. Proto existoval i sbor rozhodčích a časoměřičů Jednoty, kteří byly na jednotlivé podniky delegováni. Hlavně závody na dráze a na silnici se staly hlavním a dlouholetým jablkem sváru mezi Jednotou a kluby, ale i kluby navzájem. Je třeba si uvědomit, že pro tehdejší cyklisty byly závody skutečně neobyčejně prestižním svátkem, který mohl přinést klubu a především závodníkům slávu, širokou popularitu a hodnotné ceny. Výjimkou nebyly ceny peněžní, poháry i medaile bývaly zhusta alespoň částečně z drahých kovů vykládaných drahými kameny a měly značnou finanční hodnotu. Spory se vedly o vše myslitelné - právo pořádat závody, o pravidla, ceny, startovné, registrace, a licence. Někdy padaly i tresty a silná slova, vztahy byly občas napjaté. To vše však jistě ne z pohnutek zištných, ale z přemíry zápalu pro věc cyklistiky.

Důsledkem sporů o právo pořádat závody bylo v roce 1887 dokonce vystoupení ČKV Smíchov z Jednoty, která tehdy sdružovala okolo padesátky klubů rozdělených do žup pokrývajících jak Čechy, tak i Moravu a k Českým zemím patřící část Slezska. ČKV Smíchov se však do řad Jednoty po uklidnění vášní vrátil už v roce 1889.

ČKV Zbraslav, založený v roce 1896, se vstupem do Jednoty dlouhá léta otálel a přihlášku nakonec podal až roku 1908, pouhé dva roky před svým rozpuštěním. Dlužno říci, že ČKV Zbraslav podal přihlášku až potom, co Jednota právě na žádost zbraslavských snížila pro menší kluby radikálně členské příspěvky.

K ulehčení života cyklistů na výletech byly Jednotou zřizovány a cedulemi označovány útulny a stanice, jakési to koncesní hostince. Velocipedisté zde měli garantováno dobré zacházení, vstřícné ceny, úschovu, popřípadě údržbu bicyklu a vždy připravený výtisk Cyklisty. Nešlo to vždy hladce, dochovala se například zmínka o jednom zbraslavském staničním hostinském, který byl na cyklisty tak sprostý, že mu licence byla odňata a přidělena do jiné místní hospody. Onen hříšník přesto dlouho odmítal ceduli stanice ČÚJV, zajišťující mu slušný příjem, sundat a Jednotě vrátit. To byla ale výjimka – drtivá většina stanic sloužila k naprosté spokojenosti cyklistů a dle kronik a vzpomínek cyklistů se někdy zdá, že v nich trávili pomalu více času, než v sedlech svých strojů.

Byla to také Jednota, kdo se bral za práva cyklistů. Ohradila se například začátkem roku 1888 proti zákazu jízdy na kole po Zbraslavi, platícímu od roku 1887, a dosáhla jejího opětovného povolení zastupitelstvem. Povolení a přiložený Jízdní řád pro velocipedisty podepsal tehdy vlastnoručně starosta MUDr. Martin Walter, jehož bratr byl, dlužno říci, náruživým cyklistou. Jednota také podpořila návrh člena ČKV Smíchov, hraběte Vratislava z Mitrovic, na novelu Silničního řádu. Zemský sněm tuto změnu schválil v roce 1890, bicykl se tím stal plnoprávným dopravním prostředkem a zákazům jízdy na něm byl ze zákona definitivně konec.

Populární dálkové několikadenní výlety pořádané ČÚJV měly často povahu spanilých buditelských misí, propagujících nejen věc cyklistiky, ale i posilujících české národní povědomí. Takový byl třeba slavný výlet ČÚJV na Moravu v roce 1886, který vedl i do míst s výrazným podílem německého obyvatelstva a cyklisté se ne všude setkali se vstřícným přijetím. V Moravské Třebové již měli na svou obranu velocipedisté vytaženy revolvery a jen tak tak nedošlo ke střelbě na německé útočníky. Naopak pro neněmecké obyvatelstvo byla tato expedice svátkem a vzpruhou a podnítila založení mnohých česko jazyčných moravských cyklistických spolků. Moravský výlet nicméně nesměřoval zcela do prázdna, první moravský klub byl založen již o dva roky dříve, v roce 1884 ve Vyškově. Stejnou osvětovou expedicí byl i výlet na Slovensko uspořádaný v roce 1899. Zmíněnému výletu na Moravu o třináct let dříve se podobal ve všech ohledech, jen Němce je v historických kulisách třeba zaměnit za Maďary a Moravany za Slováky.

___

V činnosti jak jednotlivých klubů, tak i ČÚJV se odrazil zápas českého národa za sebeurčení. České kluby žily téměř zcela odděleně od klubů německých, které lnuly k cyklistickému svazu v říši. I díky odporu Jednoty skončila nezdarem rovněž snaha rakouských klubů o ustavení jednotné rakousko-uherské cyklistické organisace. Monarchie spěla nezadržitelně k rozpadu a Německo k temné snaze o rozšíření „životního prostoru“ a ony tendence byly patrné i u takové nevinné záliby, jakou byla cyklistika. Později, odchodem českých Němců za hranice po roce 1945 vzniklo po německých klubech v historii cyklistiky prázdné místo. Působilo v nich mnoho vynikajících cyklistů a měly bohatou a dlouhou historii. Nezůstalo po nich nic, možná až na pár odznaků a nějakou tu medaili nebo diplom s německou verzí povědomých míst z našeho pohraničí. Vymazání části historické paměti je dobře patrné dodnes, neboť dnešní velocipedistické kluby pokračují v tradici v historických sídlech klubů českých a rozsáhlé, kdysi německojazyčné části naší země i v tomto ohledu dodnes zejí smutnou prázdnotou.

Národnostní rozmíšky se promítaly od roku 1899 i do neúspěšných snah ČÚJV získat členství v mezinárodních cyklistických institucích. Těmto snahám tehdy bránili cyklisté rakouští, podporovaní říšskoněmeckým svazem, argumentujíce, že Rakousko-Uhersko je již v na mezinárodním poli representováno Vídní. Z mezinárodně právního hlediska měli jistě pravdu, ale jen posilovali český vzdor a přikládali další kamínky na hrob monarchie. Až vznik ČSR v roce 1920 umožnil Jednotě vstup do mezinárodní cyklistické unie, rozštěpení na české a německé cyklisty však trvalo dál. Jednota také roku 1918 změnila jméno, zvala se Jednotou československou. Název ČSÚJV vydržel ale pouze dvě dekády. Po odtržení Slovenska a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byla Jednota zas jen Jednotou českou. Propast mezi českými a německými kluby se sem tam snažil někdo zacelit, někdy přijeli Němci na závody, občas se objevila ochota přijmout i německou korespondenci, stanovy ČSÚJV počítaly například i s připuštěním jiného jednacího jazyka než českého. Byly to však spíše výjimky, snažící se propojit beznadějně mimoběžné světy.

ČÚJV (ČSÚJV) také nikdy nesdružovala úplně všechny české cyklistické kluby. Po roce 1918 tyto odstředivé tendence možná ještě zesílily. A zase za tím byla politika. Své cyklistické organisace si budoval již dlouhá léta Sokol, ale nově třeba i některé politické strany, například národní socialisté nebo sociální demokraté. Vznikaly tak další kluby, štěpily se stávající, bujely dokonce i paralelní celostátní cyklistické struktury. Do klubové organizace například zasáhlo i vytržení komunistické strany ze sociální demokracie, které zacloumalo tehdy početným a vlivným svazem dělnických cyklistických jednot.

Další ranou byla druhá světová válka, v průběhu které měla ČÚJV značně omezenou činnost. Nebylo to období nikterak jednoduché a mnohdy a mnohým šlo o život. Byla to doba zoufalé snahy národa o přežití, ale i bolestných kompromisů i otevřené kolaborace. Dodnes vypadají pozvánky na cyklistické mítinky s nápisem Židům vstup zakázán děsivě a jsou krutou připomínkou oné nelehké doby. Dozvuky okupace byly patrné i v krátkém svobodném poválečném období, kdy kluby i Jednota hledaly ve svých řadách zrádce a kolaboranty a vylučovaly je. Obdobný proces následoval i po převzetí moci komunisty v roce 1948 a akční výbory cyklistických klubů se činily ostošest. Unifikovaný národně frontovní systém postupně po „vítězném únoru“ pohlcoval vše, co tvořilo pilíře svobodné, demokratické společnosti. ČÚJV a Slovenský cyklistický svaz byly začleněny do Československého ústředí cyklistického aby s ním brzy vplynuly do mamutího ČSTV.

___

Cyklistika však přežila všechny karamboly dvacátého století a statisícům cyklistů pomáhala zpříjemnit život v jakkoli těžkých dobách. Čeští cyklisté byli a jsou úspěšní za všech režimů.

ČÚJV pak zůstane navždy nejvýznamnější a nejmasovější českou cyklistickou organisací druhé poloviny devatenáctého a první poloviny dvacátého století a desetitisícům cyklistů pomáhala naplnit a zpestřit život. Její historický odkaz se, přes více jak šedesát let od jejího konce, nevytratil úplně, stejně jako odkaz mnoha tradičních cyklistických klubů.

S cílem připomenout si dílo našich předků začaly již na sklonku socialismu vznikat velocipedistické kluby a byly pořádány první historické cyklistické akce. Vůbec první se uskutečnila v roce 1984 na Zbraslavi. Byla jí dodnes pořádaná Jízda s kopce Jíloviště-Zbraslav a tehdy vzniklý Veteran Bicycle Club Zbraslav byl prvým klubem svého druhu v Čechách. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se znovuzrození dočká i ČÚJV. Poprvé bylo její obnovení avizováno v roce 1993 u příležitosti Mistrovství světa historických velocipedů pořádaného v Praze a ve Zbraslavi. Po slovu však tehdy ještě nenásledoval čin a rozrůstající se velocipedistická obec musela čekat až do roku 2011, kdy v Polánce u Nových Hradů vznikla Obnovená ústřední jednota velocipedistů. Ale to už není historie, ale současnost…

Jan Fulík, předseda VBC Zbraslav, březen 2012