Veteran Bicycle Club Zbraslav

V létě roku 1984 se na kopci nad Zbraslaví sešlo šest pánů a dvě dámy. Chtěli se trochu pobavit a protrhnou každodenní šeď, která obklopovala celou naší zemi. Byla doba doznívající normalizace a toho nejreálnějšího socialismu. Napadlo je tehdy, když automobily jezdí každoročně závody ze Zbraslavského náměstí na vrch Cukrák nad Báněmi do Jíloviště, jízdu otočit. Vyjet, nebo alespoň vytlačit, velocipédy na vršek a pak si užít několikakilometrový sjezd na Zbraslav.

Netušili, že známý motoristický závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště pouze navázal na tradici cyklistických závodů na kopec Cukrák. Skupinka cyklistů z ČKV Smíchov prudký kopec prokazatelně zdolala již 8. května 1881. Automobily a motocykly se přidaly až o téměř třicet let později - v roce 1908. Zakladatelé nevěděli také nic o vzniku cyklistického klubu na Zbraslavi v roce 1896 a na jeho činnost tak navázali jaksi mimoděk.

V onom roce 1984 se také pravděpodobně jednalo o první organizovaný podnik jezdců na historických velocipédech v Československé socialistické republice. Těch osm otců a matek zakladatelů a zakladatelek založilo tradici, která trvá po už téměř tři desítky let dodnes. Tradici, která přežila nejen skomírání a pád socialismu, ale i překotný zrod a pubertální léta kapitalismu v naší zemi.

V roce 1984 tak vznikl zárodek klubu, který se vbrzku nazval Veteran Bicycle Club Zbraslav a našel útočiště v rámci místní organizace Revolučního odborového hnutí státního podniku Léčivé rostliny, neb, ač je to dnes k neuvěření, jinak to tehdy prostě nešlo. Až dodnes se v klubu vystřídalo několik desítek členů za Zbraslavi, okolních Lahovic, Záběhlic, Bání, Závisti, Žabovřesk, Lipan, Kazína, ale někdy i ze vzdálenějšího okolí. Hlavním podnikem klubu je od prvního roku tradiční Jízda s kopce. Později byl přidán výlet na Karlštejn a ještě později výlety jarní a vánoční. Tyto akce klub pořádá každý běžný rok a v rocích jubilejních probíhají vždy ve větším stylu. Naposledy dvacátý a pětadvacátý ročník byly tak navštíveny cyklistickou veřejností měrou nebývalou.

Vrcholným vzepětím klubu bylo spoluorganizování Mistrovství světa historických velocipedů v roce 1993. Tato akce pořádaná malou skupinkou nadšenců se s odstupem času jeví stále více monumentální. Je otázka, zda by se do toho dotyční vůbec pustili, kdyby věděli, jaká smršť je čeká. Tehdy se ve Zbraslavi sešel celý velocipedistický svět. Hlavní závod na sto mil se jel na okruhu mezi Zbraslaví a Dolními Černošicemi přes Lipany, i výlet na Karlštejn byl. Závod na jednu míli pak proběhl na Letenské pláni, kde se od té doby koná péčí ČKV 1880 každoročně dodnes. Zorganizovat několik stovek účastníků mistrovství z celého světa, ubytovat je, napojit, nakrmit, poučit a pobavit byl heroický výkon, který se podařil jen díky neuvěřitelnému nasazení oné hrdinné skupinky organizátorů. Klub byl ale při tom a mistrovství tehdy znamenalo vlnu velocipedistické obrody v celé republice.

VBC Zbraslav překročil práh dospělosti a blíží se kristovým letům. Nepřerušenou délkou svého trvání i rozsahem aktivit a také hojným navštívením svých akcí překonal již dávno svého předchůdce – Český klub velocipedistů Zbraslav. Předčil ho ostatně i nacvičením skupinové krasojízdy smíšených dvojic, při kterých rejovou skupinu pevně vede náčelnice Janetta Šamárková.

Z těch významných členů, kteří klubem za téměř třicet let prošli, musíme zmínit alespoň některé.

Autorem myšlenky Jízd s kopce byl Jaroslav Vožniak, který nejen sám brázdil zbraslavské ulice na starém velocipédu, ale byl ochoten díky své šikovnosti zprovoznit na půdách nalezené vraky i dalším zájemcům. Trochu nekonvenční pohled na svět asi zdědil po svém otci, dnes stále více ceněném malíři Jaroslavu Vožniakovi. Jaroslav mladší byl také v sedmdesátých letech členem legendární skupiny The Plastic People of the Universe a hraje na bicí na jejích prvních třech deskách. Vysloužilo mu to tehdy vyhazov z vysoké školy a rozličné jiné perzekuce. Jako dlouholetý zaměstnanec Národní galerie si rád našel čas na opravy starých velocipédů a dnes je díky svým znalostem a zručnosti jedním z respektovaných restaurátorů historických bicyklů. Byl to on, kdo si kdysi první ve Zbraslavi pořídil vysoké kolo a to od slavné značky Kohout. A také první, kdo se ponořil do historie této české velocipedistické ikony a započal s bádáním o Kohoutovkách a jejich katalogizací.

Nemůžeme zapomenout na jeho manželku Ivanu, výtvarnici, která dala jednotnou uměleckou tvář prvním ročníkům klubových akcí. Její návrhy plakátů a obrazy s cyklistickou tématikou jsou vyhledávány tím více, čím více času uplývá od jejich vzniku. Její vtipný a elegantní motiv kohouta jedoucího na Kohoutovi byl maskotem zmíněného Mistrovství světa v roce 1993.

Jan Pasuth byl zase tím organizátorem, který dával pevnou formu nápadům rozverné skupinky zbraslavských cyklistických nadšenců. Byl to on, kdo klub formálně stvořil v rámci odborů podniku Léčivé rostliny. Protáhl ho privatizací do svobodných poměrů a nakonec v roce 1997 se stal prvním předsedou klubu, jako oficiálně zaregistrovaného občanského sdružení. V roce 1996 také organizoval oslavy sta let od založení ČKV Zbraslav, kterýžto se pozvolna začal vynořovat z hlubin zapomnění. V čele klubu stál v dobách vzmachu i útlumu až do roku 2009 a patří mu dík za udržení kontinuity. Také zmiňme, že se stal na čas druhým majitelem vysokého kola Kohout na Zbraslavi.

Vladěna Tesařová, známá sklářská výtvarnice byla po dlouhá léta, až do svého odchodu do pohraničí, od prvního ročníku jízdy v roce 1984 femme fatale zbraslavské cyklistiky a mnohonásobnou vítězkou Jízd z kopce v dobách, kdy se ještě organizátoři nebáli měřit čas. To, že někdy přes zákaz trochu šlápla do pedálů, berme za pomluvu závistivců. Je také autorkou skvostné skleněné ceny pro zakladatele klubu, která je ozdobou síně klubových tradic.

Cyril Bartoň rytíř Dobenín, znovu po roce 1989 majitel zbraslavského panství, byl až do své smrti v roce 2004 čestným členem klubu a často jeho štědrým mecenášem. Jemu patří dík za to, že se tehdy zbraslavské Jízdy dostaly alespoň na čas do krásných prostor zámeckého parku. Ty doby odešly zároveň s ním, ale snad se jednou vrátí…

Předchůdce VBC Zbraslav, původní ČKV Zbraslav, vstoupil do celonárodní cyklistické organizace - České ústřední jednoty velocipedistů v roce 1908, ale díky svému rozpuštění již v roce 1910 v ní příliš dlouho nepobyl. Možná i proto se stávající vedení VBC Zbraslav rozhodlo iniciovat znovuzrození Jednoty. O obnovení jednoty velocipedistů bicyklisté vedli teoretické úvahy již od roku 1989, ale byla nakonec provolána až dne 22. února 2011. Stalo se tak na setkání ČKV 1880, VBC Zbraslav a Prvního českého muzea cyklistiky v Polánce u Nových Hradů ve Východních Čechách. Obnovená jednota přežila první rok a dnes k ní postupně přistupují další a další podobně zaměřené spolky. Doba je již samozřejmě někde jinde, než v 19. století, kdy stála ČÚJV ve svém zenitu. Vrcholová a výkonnostní cyklistika žije vlastním životem, střiženým karbonem, titanem a bohužel zhusta i podpůrnými prostředky. O to je možná příjemnější vrátit se ke kořenům a věnovat se jen tak pro radost a trochu stranou uspěchaného běhu světa starým velocipédům a jejich historii. Obnovená jednota k té společně sdílené radosti může poskytnout vhodný přístav.

Ve Veteran Bicycle Clubu Zbraslav je dnes zhruba třicítka členů, ti starší odcházejí na odpočinek a v některých případech i na pravdu Boží. Přicházejí však mladí a tak nezbývá než doufat, že klub čekají ještě další dlouhá a dlouhá léta existence…

Jan Fulík, prosinec 2011