Profesor na kole

Prof. MUDr. Emilián Kaufmann,
člen ČKV Zbraslav v letech 1897-1900 a 1903-1905

Narozen 5. ledna 1852 v osadě Kačerov u Zdobnice (Stiebnitz) v Orlických horách. Zemřel 17. července 1912 v Praze, pohřben v rodném Kačerově.

Přední český lékař své doby - otorinolaryngolog, zakladatel českého ušního, nosního a krčního lékařství. V roce 1892 založil v Praze první otorinolaryngologickou kliniku. Nejdříve asistent na německé lékařské fakultě a po habilitaci v roce 1886 od roku 1887 přednostou ORL ambulatória na české fakultě. Od roku 1891 mimořádný a později řádný univerzitní profesor. Štědrý donátor Pražského ústavu pro hluchoněmé na Smíchově, kterému odkázal celé svoje značné jmění, včetně činžovního domu „U Slivenských“ na rohu Karlova náměstí a Žitné ulice, kde je dodnes jeho pamětní deska.

Člen Hlaholu, starosta Jednoty zpěváckých spolků českoslovanských. Zakladatel a mecenáš Věstníku pěveckého. Autor mnoha chorálních skladeb, a především významný učitel chorálního zpěvu. Za jeho éry dosáhl český sborový zpěv evropské úrovně.

Pan profesor byl za člena Českého klubu velocipedistů Zbraslav přijat již půl roku po jeho založení, s několika dalšími žadateli, na valné hromadě klubu 5. června 1897 ve starém Vejvodově hostinci ve Zbraslavi. Tehdy se jeho jméno objevuje v klubové kronice poprvé. Stejného dne byl přijat například i Josef Havlena, slavný závodník mezinárodní třídy, a tehdy již člen nejstaršího cyklistického klubu v monarchii, ČKV Smíchov. Z kroniky klubu je patrná úcta a respekt, kterému se pan profesor těšil. Nebyl členem pouze pasivním, ale zapojoval se, když jednou za delší čas osobně dorazil, náruživě do diskuse na klubových schůzích. Vystoupil třeba stran výběru klubových příspěvků, vybavení cvičební dráhy, nebo metod výcviku v jízdě na kole. Jeho glosy a návrhy vesměs směřovaly k oživení a profesionální správě tohoto někdy nepříliš aktivního regionálního klubu. Aktivní nástup ale panu profesorovi, jak uvidíme, obvykle dlouho nevydržel…

Po téměř tříleté odmlce se jméno pana profesora objevuje v zápise z valné hromady klubu ze dne 11. března 1900. Tehdy bylo zmíněno, že přestal spolu s dalšími čtyřmi členy platit klubové příspěvky a bylo usneseno, že neplatiči mají být opětovně upomenuti. Jestli pan profesor nakonec zaplatil? Nevíme. Kronika tuto informaci neobsahuje. Agenda neplatičů byla zhusta bez milosti předávána advokátům. Jejich úspěšnost ve vymáhání byla veliká, když ne stoprocentní. Byla to tehdy doba, kdy většinou stačilo dlužníkovi pouze napsat dopis…
Ať to dopadlo s dluhem jakkoli, pan profesor zjevně řady klubu opustil. Do klubu byl totiž opětovně přijat na členské schůzi dne 25. července 1903. Jako o pár let dříve je jeho nástup velmi aktivní. Živě se zapojuje do diskuse, tentokrát o stavu císařských silnic a povinností c. a k. místodržitelství je udržovat v řádném stavu. Na stejné valné hromadě rovněž horuje za vyžádání cvičiště na zbraslavské městské radě, aby „mohl klub započít intenzivní výcvik a šířena byla myšlenka cyklistická mezi dorostem“. K výcviku žactva obecní školy se také zavázal věnovat „dobré kolo prostřední velikosti“. Žádost o poskytnutí cvičiště skutečně klubem podána a byla městskou radou nakonec zamítnuta. A jestli pan profesor přesto klubu slíbené kolo nakonec daroval? Nevíme. 

Pan profesor se zúčastnil rovněž valné hromady klubu dne 20. dubna 1904, kdy přichází s návrhy ohledně výletů a bere si za své obstarání vzoru nových klubových odznaků. O tom, jestli vzorky skutečně dodal, již kronika opět mlčí. Popáté a naposledy za zhruba sedm let členství v klubu se účastní členské schůze 5. února 1905, kdy trochu překvapivě s žádným návrhem nepřichází. Dne 26. června ještě podepisuje pan profesor klubový oběžník k tragickému úmrtí výše zmíněného významného člena klubu Josefa Havleny. Je to jediný jeho podpis, který se za dobu jeho působení v klubu dochoval. 

Poté je 5. října 1905 na členské schůzi zmíněno, že za panem profesorem je opět evidována, v tehdejších cenách nemalá, pohledávka 9 korun 20 haléřů. Dobré kolo se dalo koupit za 60 korun, částku to pro mnoho tehdejších sociálně slabších nedosažitelnou. Bylo usneseno pana profesora písemně oslovit a připomenout mu povinnost zaplatit poplatky až do data případného ukončení členství v klubu, tedy nejméně ještě za 1. pololetí roku 1905. Dne 13. listopadu 1905 se na schůzi klubu táže opětovně pokladník, jak je to s páně profesorovým dluhem a jak v této věci dále postupovat. V debatě se ukázalo, že žádná odpověď od pana profesora stále nedošla. Dne 10. prosince 1905 je opět konstatováno, že na urgenci stále neodpověděl a je tedy klubem spolu s dalšími dvěma neplatiči definitivně vyloučen. O vyloučení mu je zaslán informativní dopis připomínající trvání dluhu. Jmění pana profesora se tehdy počítalo ve statisících tehdejších korun a dlužné příspěvky pro něj tak nemohly být částkou podstatnou. Jestli pan profesor neměl na velocipedistiku v té době čas kvůli medicíně, nebo zpěvu, jestli dopisy nedorazily na správnou adresu? Skutečný důvod se asi již nikdy nedozvíme.

Nebylo to však asi se vztahy mezi panem profesorem a jeho, teď už bývalým, cyklistickým klubem tak horké. Dne 8. července 1906 se totiž, nyní již jako host klubu, účastní celodenního výletu za rovněž bývalým členem klubu páterem Křepelkou do Hluboše na Příbramsku. Je to ze Zbraslavi skoro 50 kilometrů tam a stejně zpátky. I dnes pro mnoho padesátníků, na moderních kolech ze špičkových materiálů s mnoha převody a na asfaltových silnicích, slušný sportovní výkon. Vyráželo se onoho dne ze Zbraslavi v 5 hodin ráno a v Hluboši byl desetičlenný peloton o půl jedenácté dopoledne. Zpět se pánové vydali až pozdě odpoledne a do Zbraslavi dorazili po tehdejších prašných silnicích dozajista již za šera, či spíše za tmy.

Do jaké míry se pan profesor i později účastnil klubových aktivit, jako byly společenské večery, nebo setkání se spřátelenými kluby, či na kolika dalších výletech s klubem byl, již asi nikdy nezjistíme. Klubová kronika v pozdějších letech již jméno pana profesora nezmiňuje. Ale i tak profesor Kaufmann zůstane nezapomenutelnou osobností klubu. Zůstane navždy horlivým cyklistou, významným zbraslavákem (byť zde v jedné z vil pobýval pravděpodobně pouze na letním bytě), který to jaksi ze všech členů ČKV Zbraslav „nejdál dotáhl“ – a to hned ve dvou rozdílných oborech. Pan profesor také navždy zůstane jediným členem památného ČKV Zbraslav, který má samostatné a obsáhlé heslo v Ottově slovníku naučném.

Jan Fulík, předseda VBC Zbraslav
srpen 2012