Zrození „jízdy s vrchu“

Někdy na jaře roku 1984, v dobách hlubokého socialismu, zatoužil zbraslavský občan Jan „Gabo“ Sládek po jízdním kole, na kterém by mohl vyrážet na ryby a svoje přání svěřil přátelům v starobylé restauraci U Kotvy.
Tím, kdo mu kolo ochotně obstaral byl jiný zbraslavský rodák Jaroslav Vožniak. Letité kolo značky ES-KA s balonovými pneumatikami bylo šťastným úlovkem při jedné z místních železných nedělí.

Po drobné opravě a především opatření originálními háky na zavěšení rybářských prutů se stalo spolehlivým a dobře sloužícím rybářským speciálem.
Kolo budilo zaslouženou pozornost, podobné staré bicykly si opatřili i další mladí Zbraslavané a při jednom z veselých večerů v již zmíněné restauraci U Kotvy navrhl Jaroslav Vožniak uspořádání bicyklistického happeningu. Ostatně kdo jiný, než bývalý člen The Plastic People of Universe by s něčím podobným měl přijít. 
Idea byla prostá. Jako se už v 19. století jezdívaly závody na vysokých kolech ze Zbraslavi na Jíloviště, mohlo by se přeci jet i s kopce dolů.
Tak byla obnovena přerušená tradice kdysi v celém Království Českém proslulé zbraslavské cyklistiky.

Dne 16. června 1984 se konal I. ročník jízdy s vrchu Jíloviště – Zbraslav.

Start nebyl na Jílovišti samém, neboť trasu dávných cyklistických závodů překrojila mezitím čtyřproudá dálnice. Už první ročník byl odstartován na dnes už tradičním plácku nad Baněmi a cíl byl, tak jako ještě mnohokrát potom v restauraci U přístavu.
A již tehdy bylo usneseno, že se dolů pojede bez šlapání. 

A již tehdy, jak tvrdí klevetné jazyky, někteří neměli, v neuhasitelné touze po vítězství, dostatek vůle pravidla dodržet. 
Prvního ročníku se zúčastnilo šest jezdců a dvě jezdkyně, kteří jsou tak navždy zapsáni do historie zbraslavské historické cyklistiky. 

Byli to:

• Michal Krása
• Roman „Guma“ Prchal na třírychlostním kole Adler
• Jan „Gabo“ Sládek na „rybářském speciálu“ ES-KA
• Michal Tesař
• Vladěna Tesařová
• Luboš Tomek
• Jaroslav Vožniak na kole Praga s odpružením předního i zadního kola
• Ivana Vožniaková

Dlužno připomenout, že k jízdě se hotovil i devátý účastník Bohuslav Čermák. Jeho kolo však bylo díky jisté povrchnosti technických příprav opatřeno řetězem nepadnoucím ne toliko na zuby tácu, ale ani na torpedo. Takže toho roku zůstal pouze přihlížejícím. Zaznamenán budiž rovněž mistrný výkon konferenciéra závodu Michala Krásy, který pak zopakoval několik následujících let. 
A od historického prvního ročníku se podařilo jízdu po dvacet pět let každoročně udržet až dodnes. Někdy se sešlo jezdců méně, jindy požehnaně - jako v památných létech 1989 a 1990, či 1997, některá léta tradice málem zhynula na úbytě. 
Budiž tedy dík těm, kteří nedali „jízdám s vrchu“ zahynout, každoročně přišli a zúčastnili se, ba někteří ctihodní velocipedisté i k organizaci ochotnou ruku přiložili.
Snad nám to vespolek vydrží nejméně po dalších dvacet pět let…

Jan Fulík podle vzpomínek Jaroslava Vožniaka, 2008