Battaglia III. – 16.08.2014

Letošní, v pořadí třetí ročník silničářské klasiky opět nezklamal. V areálu čekanického zámku se sešla stovka nadšenců a nadšenkyň, bývalých i současných závodníků i ryzích amatérů. Ba dokonce více než stovka, neboť pořadatelé velkoryse navýšili kvótu startujících. Muži, ženy, krásné staré stroje. Některé tak krásné a vypiplané, že je s podivem, že na nich majitelé vůbec jezdí.

Pořadatelský tým složený povětšinou z léty semknuté skupiny Staromilců připravil další variantu tras 35 a 70 km, půvabnou jihočeskou kopečkovitou krajinou, zajistil navigaci, občerstvení na několika místech trati i v cíli. Tam navíc s vynikající „bramboračkou“. Skvělá byla opět tradiční výstava silniček na zámku s několika unikátními památkami na legendárního barona Christiana Battagliu. Letošní vydání battagliovské ročenky novin pak přineslo zase zajímavé informace z historie silniční cyklistiky. Jen počasí, to pořadatelé zařídit nemohli. Občas sice vykouklo sluníčko, ale jinak bylo většinou temně zataženo a přeháňka stíhala přeháňku. Liják přišel naštěstí v Čekanicích až s večerem, kdy již byla většina zdatnějších v cíli, včetně všech reprezentantů zbraslavského klubu. Bylo to letos opět příjemné, není na co si stěžovat, není co vytýkat, není oč žádat. Vše, co bylo na místě připraveno, bohatě převýšilo zalistovací poplatek.

Klub náš se sešel ve slušném počtu šesti členů, kdy polovina absolvovala delší a polovina úspornou trasu. Především u našeho čestného člena Standy Cinka stíhaného letos úrazy bylo i těch 35 km heroickým výkonem. A na čem jsme jeli? Dvakrát stroj starší jezdce, čtyřikrát naopak. Vesměs česká klasika - čtyřikrát pánský Favorit (1955, 1956, 1968 a 1975) jednou dámská ESKA (1986). Standův BSA (1924), na kterém jeho tati roku 1927 obsadil 3. místo v proslulém závodě Praha - Karlovy Vary – Praha, byl pak jednou z perel pelotonu. Dlužno poznamenat, že všechna naše kola do puntíku splnila veškeré puristické technické požadavky organizátorů na účastné stroje. Tým náš poskytl zároveň na trase několikrát méně šťastným kolegům technickou asistenci. Nářadí a náhradní díly jsme tedy nevezli zbytečně. Naše stroje obstály se ctí, žádný defekt, i když pazvuky ozývající se při šaltrování u některých z nich nás provázely celou cestu, však to ještě s našimi klubovými mechaniky probereme. A jediný pád na zrádné šotolině se naštěstí obešel bez zranění, neb krček kyčelního kloubu tvrdý úder o šutry protentokrát ještě vydržel.

Závěrem je ale nezbytno jmenovitě zmínit našeho člena Jiřího Kyncla, jehož socialistický, do nejmenšího detailu dotažený, outfit byl v dokonalém souladu s dobovým kolem. Třeba ty božsky vytahané stylové tepláky, slast pro oko. No prostě vybroušený originál, kterých v pelotonu mnoho nebylo.

JF