Evropské zlato pro VBC Zbraslav, opět díky Andree Missbachové

(Mistrovství Evropy vysokých kol – Západní Flandry v Belgii, Brugge, 19. září 2015)

Mistrovství Evropy 2015 v Belgii se zúčastnila trojice reprezentantů VBC Zbraslav – Jindřich Špaček, Andrea Missbachová a Adam Zajaček. Rozhodnutí padlo narychlo a už za pár hodin odjížděli do belgických Brugg, kde ve čtvrti Sint-Kruis se, jen pár metrů od historického centra tohoto starobylého belgického města, konal evropský šampionát na vysokých kolech. Mikrobus s delegací VBC Zbraslav vyrazil ze Zbraslavi v pátek 18.9.2015 večer na trasu dlouhou skoro přesně 1.000 km. Velkou část cesty do Brugg pořádně pršelo, ale nakonec proběhla hladce. Do Brugg trojice dorazila v sobotu brzy ráno a šla v podstatě z auta rovnou do boje. Nejdříve proběhla registrace účastníků. Na startu se sešlo přes čtyřicet závodníků na vysokých kolech z Belgie, Holandska, Německa, Rakouska, Francie, Švédska, Švýcarska, Velké Británie a České republiky. 

Z České republiky byli na startu kromě zástupců VBC Zbraslav Karel Tomanec z Frenštátu, Jiří Fiala z Brna a Dušan Mihel z Uherského Brodu – více než reprezentativní zastoupení České republiky. 

Nejdříve proběhlo samostatné mistrovství Belgie, které jeli dohromady muži a jedna statečná žena. Protože nespadla, vydržela a dojela, měla titul jistý. Mezi domácími muži vyhrál Tomas Duyck. Byl to nakonec od Belgičanů dobrý nápad si domácí mistrovství udělat odděleně, včetně stupňů vítězů, medailí a dekorací. V konkurenci ostatních zemí by na žádnou medaili tentokrát ani zdaleka nedosáhli.

Potom přišel na řadu hlavní bod programu - mistrovství Evropy. Závod to byl o to obtížnější, že společně jeli jezdci na originálech i replikách a soutěžili o jedinou sadu medailí. Sám závod pak potvrdil, že staré originály dodnes v pohodě stačí leckdy velmi moderním „replikám“ vysokých kol. Muži i ženy byli rozděleni do dvou rozjížděk muž-nemuž, žena-nežena. Jelo se na 10 kol po 1.800m, celkem tedy 18 km. Do finále postupovalo z každé rozjížďky 7 nejlepších. Trasa vedla uvnitř města, částečně po asfaltu, částečně po betonové dlažbě a velká část po dlažbě kamenné, v jinak příjemném a klidném prostředí domků čtvrti Sint-Kruis a přilehlého městského parčíku. Trať tvořila pětiúhelník vymezený ulicemi s malebnými názvy - Gemeneweideweg-Noord, Aardenburgseweg a Poldersraat, ze které peloton prudce zatáčel na kostkách tak asi o 140 stupňů (!), tedy téměř do protisměru, do dlouhé cílové rovinky v aleji Bisschopsdreef. Déšť i vítr ustal, ale mohlo být i tepleji. Jelo se okolo malebného starobylého panství Aardenburg, ale k trati přilepené oči závodníků na jeho prohlídku čas neměly.   

V první rozjížďce bojoval o postup Jindra Špaček na své nové replice firmy Hons, ale tentokrát na finále nedosáhl. Úspěšnější byli Karel a Dušan, kteří postoupili naprosto hladce.

Ve druhé rozjížďce startoval Adam Zajaček, také na replice Hons, a Andrea Missbachová, na zbrusu nové replice vysokého kola od čeložnické firmy Měsíček. Postupně se jí podařilo předjet nejen všechny dámy a i nemálo mužských závodníků, takže se dokonce kvalifikovala do finále, jako jediná žena mezi muži. Trať nebyla opravdu jednoduchá, nebezpečná byla především ona ostrá vracečka ze silnice do parku, kde při vzrostlém stromu havaroval a potloukl se Karel Tomanec, který ovšem hbitě vyskočil opět do sedla a nakonec hrdinně postoupil do finále! A nebyl sám, kdo v průběhu toho dne spadl, byla i těžší zranění a zničená kola. Jelo se tvrdě, loket na loket, kolo na kolo. Andrea udržovala průměrnou rychlost někde mezi 25 a 28km/h a i pro ni to byla jízda na doraz. Po kontrole časů se ukázalo, že je Andrea jednoznačný vítěz mezi ženami z obou rozjížděk s rozdílem třídy a tak se pro ni také rozjížďka stala rovnou mistrovskou jízdou – ve finále už nestartovala, neměla by soupeřku. Odměnou za maximální nasazení jí byla nejen „vstupenka“ do finále jako jediné ženě, ale především jasné vítězství mezi evropskými ženami a evropský mistrovský titul! Velké štěstí, neboť organizátoři měli v ženské kategorii medaili, mistrovský trikot a krásnou skleněnou cenu, stejně jako kytku a další pozornosti včetně pivních velocipedistických speciálů, pouze pro vítězku. Kompletní sada medailí a cen byla jen pro pány. V genderově jinak útlocitné Belgii opravdu s podivem. Adamovi se při jeho prvním startu na takto velkém mezinárodním podniku do finále postoupit nepodařilo.   

Ve finále nastoupilo 13 nejlepších mužů do bitvy na 12 kol. Ze všech účastníků finále patřila 4 místa na startu, tedy téměř třetina, borcům od nás! Nastoupili ale již pouze naši muži. Medaile z cenného kovu utekla reprezentantům ČR opravdu těsně. Lehce obouchaný Karel Tomanec bral tu nejméně oblíbenou – bramborovou (a i tu mu nakonec upřel oficiální IVCA Journal při publikování výsledků). Vyhlášení vítězů proběhlo se vší parádou, pořadatelé byli dobře připraveni, takže pro Andreu na stupních vítězů zazněla i česká hymna. A díky poměrně hojné účasti od nás vlály i české vlajky. Andrea tak přidala v roce 2015 k světovému mistrovskému titulu na jednu míli ze Švédska (tam na anglickém originále vysokého kola) další vysoce ceněnou zlatou pro klub a samozřejmě i pro její rodné Ždánice. Stejně skvěle se letos vedlo i Geraldu Minichshoferovi, sympatickému mladíkovi z Rakouska s talentem od Pánaboha. Mezi muži na vysokých kolech i on získal letos oba tituly, evropský i světový.

V porovnání s letos spíše poloamatérsky připravenou IVCA Rally ve Švédsku byla belgická organizace skvělá. Dobře vytýčená trať, policejní asistence na motocyklu, zajištěná zdravotní služba, časomíra i solidní zázemí.

Po vyhlášení vítězů se pak zbraslavská ekipa vydala okamžitě na dlouhou cestu zpět, aby po dvanácti hodinách jízdy dosáhla opět sídla klubu ve Zbraslavi.

Jindřich Špaček, září 2015