Nebylo asi lepší příležitosti k začátku velocipedistické sezony. V sobotu byl totiž v Jistebnici krásný, slunečný a teplý jarní den. Tradice hostitelů, jistebnických velocipedistů, je dlouhá, jde až k roku 1990, kdy se zde na starých kolech jelo poprvé.
Před kulturním domem na Malém náměstí v Jistebnici, autentickou to památkou reálného socialismu, začalo už od rána přibývat starých kol nejrůznějších značek a kreativně oděných velocipedistů. Povýšená, do sebe zahleděná a upjatá velká města by mohla jen závidět. Modely, které byly k vidění v Jistebnici, jen umocňovaly krásu zdejších paní a dívek a eleganci místních pánů. A že Jihočechům není trocha recese cizí, ukázalo i věkové rozpětí účastníků Prvního huštění. Od maličkých cyklistů přes mladistvé, jejich rodiče, až po prarodiče. A mezi všemi soulad, bezprostřednost a pohoda. Široké bylo i rozpětí, co se sedlaných strojů týče. Od vysokých kol z osmdesátých let předminulého století, přes kola z první republiky, až po bicykly ze sklonku socialismu, souznějící s oním kulturním domem, místem to startu cyklistického dne. Všechny stroje však k jízdě připravené s péčí a láskou. Tu skvěle restaurované a vycíděné, onde citlivě ponechané v autentickém stavu, včetně vší patiny a rzi. Celek kola s jezdcem, či ještě častěji s jezdkyní, však vždy tak dokonalý, že by byl jistě ozdobou jakéhokoli cyklistického klubu v Čechách, Moravu a Slezsko nevyjímaje. K lesku velocipedistického dne snad přispěly i delegace cyklistických klubů ze vzdálenějších míst, sdružených povětšině v čerstvě obnovené Jednotě velocipedistů. Důstojní pánové z ČKV 1880 v pruhovaném, zástupci to ortodoxního pojetí cyklistiky, velká skupina píseckých, příznivci starých kol z Berouna, malá delegace ze zbraslavského klubu, ale i další a další hosté, někteří dokonce i z ciziny, Slovensko, Francii a Kanadu nevyjímaje. A nakonec - početná a representativní ekipa Cyklodružstva Staromilců, povětšinou na vysokých kolech, byla pak rovněž ozdobou pelotonu. Krásné dámy, ztepilý mužové, většina ve slušivých klubových svetřících. Staromilci jak vidno, i tohoto dne dostáli své pověsti, že jsou všude, přinášeje své mistrovství, ale také vzruch, soutěživost a zdravé napětí. Důstojní mužové z dnešního ČKV 1880 by mohli o Staromilcích romány vyprávět. Spolek tento, pyšně dosud mimo řady Jednoty stojící, možná již dnes nabyl takové proslulosti a respektu jaký míval onehdy v 19. století původní ČKV 1880. Klub jdoucí kdysi sveřepě svojí cestou velocipedistické pravdy, enfant terrible tehdejší české cyklistiky.
Něco slov úvodem dne, pan Rybařík co hlavní organizátor, pan starosta, harmoniky a vbrzku se již peloton rozjíždí. Ani oběd někteří nestihnou. Párkrát obkroužit náměstí a už se všichni šikují ke společné fotografii se siluetou jistebnického kostela v pozadí. Kdo by neznal proslulý jistebnický kancionál, který možná při bližším zkoumání může vydat nějaký ten dosud skrytý obrázek velocipedu. Stěží se všichni sešikovaní účastníci vejdou do hledáčků fotoaparátů. Do stovky jich jistě mnoho nechybí.
Potom vpřed ku Zvěstonínu a je tu první zkouška lidské vůle a kvality techniky. Prudké stoupání přes Pohoří k Brtci. Mnozí sestupují ze svých kol. Vržou a skřípí nejen převody, ale i údy cyklistů. V sedle dosáhli Brtce nemnozí, ostatní postupně dojíždějí, či spíše přicházejí. Začíná se také opravovat, ke slovu přijdou hasák i cihla. Je nutné první posilnění, probíhá registrace těch, kteří na kopec dorazili, hrají opět harmoniky. Tančí se, pivo teče proudem, chléb se škvarky a cibulí přijde vhod. Dochází i na další proslovy. Hlavním je páně Rybaříkův a nejobjevnější pak historický exkurs jeho kolegy objasňující zrod jízdního kola za husitských válek – kde jinde než v Jistebnici. Jistebničtí hrdě zdůrazňují, že i do Obnovené jednoty velocipedistů vstoupili jako vůbec první po zakladatelích, daleko před píseckými. Písečtí trochu zaraženi novými historickými objevy, datující jistebnickou cyklistiku před rok 1420, přesto však všechny srdečně zvou na letošní oslavy 125. let písecké cyklistiky. Prý to bude letos stát doopravdy za to. Slovo nakonec dostávají i hosté. A hle, bohužel, Jan Šup, předseda to ČKV 1880, třímající letos prapor celostátní Jednoty velocipedistů, vyvoláván, leč nepřítomen. Nezbývá tedy pánu Čejkovi-Kolacímu, než převléknouti pro tento okamžik dres Staromilce naruby a ve své druhé roli místopředsedy ČKV kolegu zastoupit a pozdravit jménem Jednoty přítomné. Jménem zbraslavských jejich předseda, také pár slov, slov obdivu k dílu jistebnických. A jede se…
Cestou dozvídám se od berounských, že snad jezdívali na starých kolech již od roku 1980, tedy čtyři roky před, hlavně pro zbraslaváky, památným rokem 1984. Rokem to zrodu organizované historické cyklistiky, ještě v dobách ČSSR. Jaroslav Vožniak, jako pamětník, zdvořile nesouhlasí a drobný diskurs ukazuje, že bude třeba dalších bádání k odhalení historické pravdy.
Ještě stoupání ku Svoříži, odměněné opět mokem v místním podniku, ale rychle zpět do sedel. Cestou se míhají Drahnětice a je tu Padařov, rodiště tvrdých husitských hejtmanů a působiště proslulého agrárníka Alfonse Šťastného. Opět zní muzika, tentokrát v Sokolovně, pár chvil oddechu, pozdravení se s místními a hurá dál.
V Makově ostře doleva a opět do kopce k Hůrce. Něco soutěžení v hodu rozličnými pneumatikami a všichni jak postupně dorážejí, spěchají do výčepu. Plné tácy půllitrů poletují placem. V kuchyni shon, do sálu šíří se vůně a již se nosí domácí zabijačka. Výtečné. A po všem tom náročném šlapání do pedálů kopcovitou krajinou i zasloužené. Hraje hudba, bimbá zvon v kapličce, přichází soumrak a zábava je v nejlepším. Někteří vevnitř, jiní před restaurací hodnotí úspěšný den. Všichni se dobře baví. Pro zbraslavské duo však přichází čas odjezdu. Ouha, karbid v lampě však léty ztratil svoji sílu a nezbývá, než se smysly k prasknutí napjatými vyrazit do tmy. Měsíce jen tenký srpek a silnici lze sotva tušit. Ještě, že na ní je toho večera zcela mrtvo. Poslední stoupání za Hůrkou a sjezd k Jistebnici. Tady již osvětlení usnadňuje jízdu a nakonec bez nehody, jako snad bylo později dopřáno všem, opět Malé náměstí. Ještě zkusit nalézt v Kulturním domě ztracenou bekovku a ona tam opravdu, ještě s jednou, visí na věšáku a slečna výčepní ji ochotně podává. Milá a příjemná tečka za nadmíru povedeným dnem. Je tedy pro tentokrát konec, ale snad za rok opět, když Pánbůh dá, v Jistebnici na viděnou...Ale ještě před tím snad i na Zbraslavi – letos 9. a 10. června a 27. prosince. Jste všichni zváni!
___
Jan Fulík,
předseda VBC Zbraslav
25.3.2012