---

1984 - 2014

 

XXXI. ročník Jízdy s vrchu Jíloviště – Zbraslav

 

Po loňském jubilejním ročníku zmítaném povodní, ale nakonec úspěšném, přišel zase běžný řadový rok. Za podpory městské části a tradičních i nových sponzorů se notně omlazenému klubu snad podařilo vše důstojně připravit, včetně pár novinek. Z nich se obzvláště stánek sponzorského ginu těšil velké pozornosti přišedších i přijedších i přes pekelné vedro volající spíše po chladném mátovém čaji. S ránem zbraslavské náměstí ožilo množstvím velocipedistů, kterých se nakonec na presenční listině objevilo sedm desítek, ze všech končin naší země i blízkého příhraničí. Klub náš takřka v plném počtu i s divizemi moravskou a slovenskou. Mohutná ekipa jihočeská, tradiční účast moravská. Šárka pak v historicky věrné kopii dámského cyklistického dresu pro vysoká kola z 19. století, budícího dojem trochu lehčích (tehdejších) mravů. Úvodem kromě lehoulince předvolebního slova starosty zazněla klubová hymna v podání smíšeného sboru a pod taktovkou pana kapelníka Beránka. Tady poděkujme Janě a Jirkovi za produkce v minulých létech, kdy alternativy nebylo. 

 

Začátek na náměstí ve stylu socialistického retra ukázal to lepší ze vzpomínek na minulou dobu. Pan plukovník Kyncl s ocelovou Ukrajinou po boku zahrál tak mistrovsky politruka ČSLA, jako by jím snad opravdu kdysi býval, stejně jako jeho choť reinkarnovala svazáckou funkcionářku. Slečna Čížková s mládežnickou květinou i rudou vlaječkou pak procítěně za další pionýrku a k tomu skládací Esky ze sbírek pana místopředsedy. Na jedné slečna magistra ze Sanitky i s brašnou. Favority z padesátých a osmdesátých, ty představil pan Pokorný, a jako třešnička na reálně socialistickém dortu stylový Žigulík s panem správcem Jamburou ml. za volantem. Naposledy pak letos vlála provizorní klubová vlajka, neb se již šije dle schváleného návrhu nová, definitivní.

 

Jízda elegance za účasti více jak poloviny oficiálního pelotonu pak ukázala, že i letos byly zastoupeny takřka veškeré etapy vývoje bicyklu i dobového oblékání. Nezklamala árijsko-sudetská rodina s Lukhasem, Margi, Jonylem, Panzerfaustem a přáteli, skvělý byli elegantní premiéroví Vošahlíci, rozkošný malý velocipedista v sajdě, dvojice malých šílenců Šamárků, naše Míša časoměřička v pečlivě vybraném kompletu, nenápadná stylová dokonalost slečny v rádiovce – ať v kalhotách, či později v sukni, všenorský velvyslanec Staromilců odvážně veřejně ve spolkovém rudém trikotu a na stejně rudém kaslovském Pedersenovi a nakonec i stylově velocipedistická krásná a svižná jízdní Městská policie. Vyslovme respekt našemu panu emeritnímu předsedovi, který výheň, maje tekutiny stále pohotově, byť zhluboka oddychujíce, statečně přetrpěl i Standovi, vrstevníku jeho a mohykánu plzeňskému, který dorazil o berlích v klubovém tričku a setrval, dokud mohl, tak jako naší statečné Janě na vozíčku.    

 

Následující reje s několika novými figurami dopadly skvěle, jinak to ani pod Žanetinou taktovkou není možné. Letos byla o účast takřka bitka a nezbude proto do budoucna než postaviti týmy A a B, popřípadě problém vyřeší blížící se masové přesednutí klubu do sedel vysokých kol přirozeným vznikem rejového družstva na nich. 

 

Pak všici obsypali válečný pomník a mumraj způsobený shlukem fotografů vprostřed rušné křižovatky opět ukázal, jak strašlivým způsobem je toto přirozené centrum staré Zbraslavi stále urbanisticky zprzněno. Určitě nám letos před volbami všichni kandidující stranící i nestraníci zase slíbí rychlou změnu.

 

Po tekuté svačince se již mnozí šikovali na start Sprintu do vrchu, při kterém jsme pod taktovkou pana traťmistra Hadáčka a paní zapisovatelky Dáši opět zažili něco urputného sportu a mnoho zábavy. Nová naše přespolní členka Andrea ustavila pak ve sprintu ženský rekord trati. Ten mužský díky jisté indispozici Václavově vydržel i nápor borce ze sponzorského ginového družstva. I motokolo připuštěno, selhajíce však po pár metrech.

  

Pak hlavní hřeb dne a naplnění tradice – Jízda s vrchu. Na startu se sešlo pestré společenstvo. Nově i náš adoptovaný Evžen, napínající svým bizarním kolem i přiléhavým outfitem, tvořeným pouze úsporným spodním prádlem, meze tolerance naší k prasknutí. Nechybělo i několik pamětníků první jízdy – otců a matek zakladatelů. Jaroslav a Ivana Vožniakovi, femme fatale dávných ročníků Vladěna Tesařová, nebo i Franta Kratochvíl, všichni ve slušivých úborech a na krásných strojích. Jak foto dokládá, jsou nejen živou vzpomínkou na časy dávno minulé, ale dodnes ryzí ozdobou pelotonu. Ten se za ta léta obměnil několikrát, a proto je dobré, že některé stálice zůstávají. Navíc byla Ivana letos opět autorkou plakátu Jízdy. Cestu dolů s vrchu všichni přežili ve zdraví, na náměstí dorazili, aby se plavně otočili a jeli se osvěžit do areálu restaurantu Bowling. I kupecká trojkolka s ginem kopec sesvištěla bez nehody.

 

 

Žhavé odpoledne se při chlazených nápojích vyvíjelo zdárně, v kuchyni vládl vzruch pod taktovkou Martinova dranžíráku. Díky Pavlině nasazení dostali všichni objednané pokrmy hbitě, a vše se klidně ubíralo až k vyhlášení výsledků, tentokrát spočítaných hladce díky pečlivě vedené prezenci. Otcové a matky zakladatelé se k pietní vzpomínce na dobu před třiceti léty uchýlili do hospody U přístavu, což nutno chápat. Na pódiu zahrálo skvěle těleso pana kapelníka Beránka a potom se na něm vystřídali medailisté, ale poděkování patří všem účastníkům, kteří dorazili. Odpoledne zvesela přešlo ve večer a na jeho sklonku pak úradkem předsednictva přijato rozhodnutí nejeti příštího rána Lipanskou míli, což přítomnými úlevně kvitováno a řádně zapito.

 

 

 

Výlet na Karlštejn

 

Hojná byla účast i na nedělní vyjížďce na Karlštejn, i náš Rychlý Karbonový Josef dorazil. Přejezd mostu v Mokropsích provázen středně těžkou nehodou značně roztržité hostující cyklistky, později ještě několikráte opakovanou. Poněkud rozevlátý styl její kupodivu nepřihodil újmu na zdraví i dalším, ač několikrát mnoho nechybělo. Naštěstí profesionálně zasáhla přítomná jízdní zdravotní služka a Jirka vyplnil dobu nezbytnou k fačování hrou na své stradivárky. Jirka, jsa sice jen replikou, byl ostatně pomalu výraznějším zástupcem zúčastněné etnické menšiny, než vždy vřele vítaný Daniel.

 

První zastávka byla opět v pivovaru MMX, kde jsme obsadili velkou část tamní pohodlné terasy. Připojila se zde i silná skupina klubu berounského. Na hrad králů ve vedru vyjeli nemnozí, nejen díky ostražité městské policii, ale do hostince Pod dračí skálou dorazili skoro všichni. Cestou zpět se někteří svlažili koupelí v Berounce, scéna to byla jako vystřižená z Rozmarného léta.

 

Pak už se peloton začal dělit podle výkonnostních kategorií a zvoleného pitného režimu. Nazpět dorazilo semknuto jen pevné klubové jádro. Zhodnocení na Bowlingu a poté vzhůru do svých domovů. Zvláštní ocenění pak patří Andree, která část trasy absolvovala na vysokém kole, ale především sehrané božské dvojici Verčy a Marušky, které s úsměvem obě cesty úspěšně a elegantně zdolaly na tandemovém kole nevalného řemeslného zpracování, kdy padající řetěz byl jenom jednou z povícero závad.

 

Díky všem, kteří přiložili ruku k dílu a všem, kteří dorazili!

 

 

JF

 

 

 

Odkaz na Fotogalerii pro mobilní zařízení