Když za šlapkami, tak do Volduch!

(Voldušská šlapka 30.6.2012)

Voldušská šlapka je podnikem dnes již zavedeným a hojně navštěvovaným. Klíče k úspěchu je možno viděti nejméně tři. Zaprvé je v místě dlouhá léta fungující slavný velocipedistický klub, dnes již s nastupující druhou generací činovníků. Jména jako Kasl nebo Kejmar jsou ve světě historických bicyklů pojmy. Zadruhé je každoroční „Šlapka“ hojně navštívena vícekoly všeho druhu, od běžných tandemů, přes tricykly, až po monstrózní decacykl, které tvoří podstatnou část pelotonu. Zatřetí je akce veskrze liberální. Je sice taktně nedoporučeno jet na kolech moderních a v současném oblečení, ale nikdo nikoho nevyhání ani nepeskuje na startu, a po pár pivech v pár hospodách cestou už vůbec ne.

Trasa na sobotu bývá obměňována, někteří se na místě usilovně připravují již od pátku a zůstávají pak rozjímat při muzice až do neděle. Tentokrát se na voldušském koupališti, dýchajícím časy dávno minulými, sešla zhruba stovka velocipedistů a vyrazili směr Svojkovice a Rokycany – kdysi tak slavné výrobou kol. V Rokycanech udála se také na kruhovém objezdu milá příhoda. Organizátoři v pestrých vestách zastavili dopravu a uvolnili kavalkádě bicyklů cestu. Zablokovali tak nekompromisně i náhodně okolo projíždějící hlídku Policie ČR, která nevěřila vlastním očím. A řekl tu jeden příslušník, civějící užasle na voldušáky řídící dopravu, druhému: „Ty vole, voni sou tak drzý, že to snad musej mít i povolený“. Pravý stav věcí už nezjistili, neb peloton i organizátoři svižně zmizeli spěchajíce do první oficiální občerstvovací zastávky v rokycanském minipivovaru. Po smršti dvanáctek s konopím a čtrnáctek s medem se v sedlech bojovalo s narůstajícím vedrem lépe a lépe. A že mělo toho dne být i slunečných pětatřicet.

Táhlé stoupání k Rakové cyklisty rychle roztřídilo podle výkonnostních skupin do dlouhého hadu. Z některých se stali i pěší. Když dosaženo Rakové, byla délka zastávky v místním, stylově socialistickém kulturáku, přímo úměrná pomalosti personálu.

Pak přes Veselou do Mirošova do restaurace Na statku. Hospoda moc hezká, i transparent na počest „Šlapky“ vyvěsili, o tom žádná. Jen neposílená obsluha zdála se býti, jako často u nás ve většině hospod ve Zbraslavi, přes předchozí varování, trochu iritována takovým nárůstem práce s hordou návštěvníků. Nakonec ale všichni nějak napojeni a nakrmeni a někteří se stihli i prospat na pažitu nádvoří.

Znovu do sedel a do Dobřívi k hamru. Krásné místo – roubenky, starý funkční hamr s prohlídkou a navrch piknik na louce na břehu rybníka s osvěžující čistou vodou. Bukolická scéna. Zlatý to hřeb výletu.

Pak svistot kaučuku po asfaltu zpět do Volduch. Trvá několik hodin, než se účastníci, roztažení po mnoha hospodách cestou, znovu sejdou na koupališti. I na setkání v klubovně CVC Volduchy čas vyšel a vztahy mezi kluby utuženy. Všichni přejí našemu emeritnímu předsedovi úspěšnou rekonvalescenci. Hoří oheň, kapela hraje a všeho k občerstvení je dosti. I na koupání a plavbu v neckách dojde. Nálada stoupá a je jasné, že se o velocipédech i všem jiném bude se hovořit dlouho do noci.

Co závěrem – nádherné červnové počasí, pohodová atmosféra živé české vesnice, kde mají staré bicykly již léta své místo – výsledkem je jeden z nejpříjemnějších velocipedistických podniků letošního roku, kam ráda jezdí celá republika.

O budoucnost „Šlapky“ míti obavy netřeba.

Jan Fulík,
předseda VBC Zbraslav