Králův Dvůr podruhé

Druhý ročník Slavností kola v Králově Dvoře – sobota a neděle 1. a 2. září 2012


Nic si nenalhávejme – není pro přespolní obvykle mnoho důvodů navštívit Králův Dvůr. Je to místo trochu bohem, a možná i Agenturou pro sociální začleňování, zapomenuté. Z jednoho konce obří stavby fabrik od železáren po cementárny, z druhého malá městská aglomerace na sklonku socialismu brutálně a nenávratně přeťatá rušnou dálnicí. Město mnohými dodnes vnímané jako přílepek sousedního Berouna, ač samostatné od roku 1990. Jakási obdoba Ostravy ve Středních Čechách – se vším dobrým i špatným, co k tomuto příměru patří. Ale na druhé straně také starobylé místo ležící cestou z Prahy do Němec na slavné Via Carolina. Nejdříve místním panským sídlem přímo spjaté s Přemyslovci a později i Habsburky. Nejdříve královský hrádek, posléze císařský zámek s (kdysi) nádherným parkem.

Na to lepší a slavnější z historie Králova se snaží navázat současné vedení města, které se rozhodlo nejen vykoupit zubožený zámek a použít ho ku prospěchu místní komunity, ale jde krok za krokem dál po trnité cestě směřující ku zřízení Národního cyklistického musea v zámeckých prostorách. Musea, které v naší zemi dosud chybí a nemůže jej vynahradit ani skrovná exposice velocipédů v Národním technickém museu, ani 1. muzeum cyklistiky v Nových Hradech, ani několik dalších exposic regionálních.

Sešli jsme se tedy v Králově Dvoře po loňské premiéře podruhé první zářijovou sobotu, kdy se kola dělila o pozornost návštěvníků s Městskými slavnostmi plnými lidové zábavy, Michalů Davidů, kolotočů, skákacích hradů a stánků se vším možným. A tak to má být - ony by jen ty staré velocipédy místní opravdu nepřitáhly. Chybělo letos i mnoho loni účastných velocipedistů, včetně slavného ČKV 1880.

Letošní exposice sestávala pouze z exponátů ze sbírky Jana Šírera. Ostatní vystavovatelé po loňské grandiosní premiéře letos odpadli. Nebylo to ale na nikterak na škodu, alespoň bylo vidět více z pokladů páně Šírerova jinak nepřístupného depozitáře. Nebyla to jen kola doopravdy stará a historická. Příjemným doplňkem byly i exposice kol silničních a horských, kde exponáty sledovaly vývoj těchto kategorií až do dnešních dnů. Pokud by bylo vystaveno i jen to co letos, nemuselo by se za takový soubor stydět žádné evropské či světové museum, o Čechách, Moravě a Slezsku nemluvě. Kromě výstavy zpestřilo sobotní program rejové vystoupení našeho klubu, an pod pevným vedením paní náčelnice vmáčkl svoje krasojízdné figury do malého zámeckého nádvoří. Jeto bylo dokonce podvakráte, snad ku spokojenosti publika.

Neděle již patřila jenom kolům a bylo to tak doopravdy. Skvělá výstava byla stále přístupná i slušná burza bicyklů a jejich součástí byla. Nejvzdálenější prodejci dorazili až z Budějic. Od rána se napjatě čekalo, kolik že to velocipedistů dorazí na start vyjížďky. V tomto ohledu byl však výsledek letos velebídný. Sešlo se na startu totiž pouhých pět jezdců, dáma žádná. Jeden zástupce klubu obrozujícího se místního klubu královédvorsko-zahořanského, jeden jezdec samotář na ojedinělé silničce Favorit Speciál s komponenty Walter a tři zástupci klubu zbraslavského. Namísto kapky tvořili jsme tedy nakonec v pelotonu jeho celé tři pětiny! Čehokoli jsme ale schopni, abychom myšlénku zřízení musea podpořili! Dlužno uvésti, že tak jako loni přibyla do Králova Dvora i ekipa moravská, pod velením páně Fialovým. Když ale vůdce její uviděl v neděli ráno jen pár osamělců čekajících na jinak liduprázdném nádvoří na několikrát odložený start, zavelel k odjezdu zpět do Brna. Nelze se mu diviti – jsou na Moravě zvyklí na jinou návštěvnost na svých akcích.

Skupinka ale přesto vyrazila. Dobrala se podél Litavky, železné dráhy i dálnice jedouce mezi fabrikami zrujnýrovanými i kouřícími a sociálně vyloučenými lokalitami až do pivovaru Berounský medvěd. Skvostný to skanzen uplynulých šedesáti let v naší zemi. Zdevastovaný areál jako vystřižený z knížek pana Hrabala. Vymlácená okna, vojenská technika a haldy všeho, na co si ve sběrných surovinách netroufají ani pomyslet. Uprostřed pak opravená skvostná hospoda s pivovarem, mnoha druhy piv a v neochotě a spratkovitosti skvěle vyškolenou obsluhou. Báječné místo k zamyšlení nad tou naší zemí. Pár fotek a jedeme. Páně Kynclovo zadní kolo je ovšem najednou prázdné a i zběžný pohled ukazuje celkově zubožený stav pláště Barum, rok výroby 1960, na jeho brněnské Zbrojovce. Jsme tedy již jen čtyři.

Pak už kola přesvištěla Berounku a podél ní směřovala na východ. To již byla cesta příjemnější a krajina malebnější. Napravo na skalách Tetín, napravo bunkry Pražské čáry a uhnuto pak pod slavným Hostímem doleva roklí. Tam už bez Jaroslava na jeho Eksteinu 1912. Míří rovně domů podél řeky. Roklí naplánovaná cesta byla spíše vhodná pro široké běhouny horských kol, ale tenké osmadvacítky a pologalusky zbylé trojice to zvládly také. Dojeto nakonec až do Svatého Jána pod skalou, malebného to místa. Zde chvíle oddychu v cool a trendy výletníky zaplavené restauraci a otáčí se. Favorit/Walter zpět napřed, a po silnici – nelze se divit.

Zbylá dvojice se svižně vydala zpět a i ona se nakonec cestou roztrhla. Minul jsem totiž, jedouc vpředu, mezi mosty, kolejišti, odstavišti a smetišti cyklostezku a navštívil tak fascinující lokality, kam bych se asi za tmy neodvážil. Do cíle tedy dojel jsem druhý a poslední (!), očekáván již zahořanským vůdcem a skrovným hloučkem organisátorů. Pár slov, rozloučení a hurá k domovu. 

Ještě jednou budiž poděkováno panu starostovi Vychodilovi za jeho odvahu pustit se v této nelehké části, nelehkého Středočeského kraje do tak grandiózního projektu. A také Janu Šírerovi za výstavu, organizaci obou dnů a hlavně za autorství onoho chvályhodně šíleného nápadu s museem.

Takže příští rok vážení klubové, mužové, ženy velocipedisté a velocipedistky, přijeďte podpořit onu myšlenku v hojnějším počtu!


Jan Fulík,
září 2012

Sobota

Neděle