Memoriál Macků – 4. ročník

Holice-Veliny 14.9.2013

Holice – Veliny  14. září 2013 

Zhlédnuvše loňský zápis a fotodokumentaci páně předsedy, zahrávala si určitá část rodiny s myšlenkou zúčastnit se této akce v tomto roce. Po celotýdenním pozorování předpovědi počasí padlo v pátek večer - ano!

Servis kol a balení, nakládání, pakování a stěhování v brzkém sobotním ránu za chmurné oblohy, spojené s páčením malých dětí v půl sedmé z postele a následné oblékání do dobových oblečků, to vše je hotovo a jedem. Po cestě několik vydatných přepršek a mé osrdí se svírá tím víc, jak se blížíme cíli. O půl hodiny později, než byl plánovaný odjezd od sokolovny, tam stojí trpěliví pořadatelé a mají z nás opravdovou radost, neboť počet účastníků není hojný a každý přespolní je tu vážen. Potěšeni známými tvářemi tamních bicyklistů se registrujeme. Rozdaná čísla tištěná na papíru dávala tušit, že se mokré počasí nepředpokládá – nebo možná list ten je nerozpustný. Nebyl.

Pak lze použít celou střední pasáž z loňské zprávy předsedovy, ochuzenou o drezínu a návštěvu Borohrádku. Po dosažení restaurace ve Velinách a občerstvení, zahajuje pět dětí závody. Poté ženy na start připraveny a hle - domácí odložily okulibné outfity a ozbrojeny cyklistickou,  přiléhavou a závodnickou výbavou se v celkovém počtu čtyř vydávají na start. Já v domnění, že se dočkám dojezdu tohoto pelotonu v cíli, brouzdám se svými syny v okolí kostela a přijížděje zpět k restauraci vidím z dáli cca tři sta metrů vyrážející balík mužů z prostoru startu. Srdce se mi zastavilo nad tou proradou. Nu, odkládám ratolesti jakési mamince a se zpožděním vyrážím na trať. Pokořivše pak tři závodníky jedoucí pomaleji lesní stezkou, dokončil jsem závod. I paní náčelnice rejů odjela celý závod a díky slušivému oblečení byla ozdobou této jízdy. Závěr závodu ukončuje domácí Jiří Valenta a moravská zástupkyně Svatava Hrdá na vysokých kolech a v cíli naprosto stejně.

Bohatě pohoštěni neuvěřitelným množstvím velmi chutné krmě, dočkáme se vyhlášení a rozdělení cen. Posedíme, rozmlouvaje se všemi účastníky a pořadateli a vzájemně se těšíc na setkání při nějaké akci příští, poděkujeme, rozloučíme se a jedem domů. Ještě malý pozdrav v památníku Dr. Emila Holuba a odjezd. Přijíždíme do Prahy, kde nastojte, celý den svítilo slunce a rtut´ teploměru se snoubila se stupnicí o šest až sedm stupňů výš. Inu strávili jsme den na nejvyšším místě pardubického kraje .

Tomáš Šamárek-  člen VBC Zbraslav