Novoborští velocipedisté navracejí historická kola do pohraničí

V Novém Boru a jeho okolí se letos již po osmé péčí tamního Cyklo veteran clubu uskutečnil prvomájový výlet historických velocipedů. Toto sklářstvím proslulé město v bývalé oblasti „Deutschböhmen“ se kdysi německy jmenovalo „Haida“. Počasí výletu velmi přálo. Nebe bylo, až na občasné bukolické mráčky, jasné a teplota, blížící se ke třicítce, jevila se v sedle kola příjemnou. 

Ač delegát zbraslavského klubu opouštěl tentokrát Prahu zmáhanou vedrem a krizemi všeho druhu sám, a navíc bez mechanika, vše nakonec dobře dopadlo. Zhola se nepotvrdil ani mediálně pokřivený obraz pohraničí. Pro tento den nepřevládl souboj multikulturalismu s multinepřízpusobivostí a cyklisté celý den potkávali pouze mávající usměvavé, milé a přátelské spoluobčany. Všichni navzájem si tak zpříjemnili jarní den v nádherné krajině pod Lužickými horami.

První ročníku novoborského výletu se tehdy účastnili pouze dva velocipedisté a od té doby jejich počet každoročně roste až na letošních úctyhodných čtyřicet. Na tak hojném počtu má olbřímí zásluhu současný tahoun novoborských velocipedistů pan Josef Vaněk, takto vicepresident klubu. Jeho podíl na obrodě cyklistiky, v těchto kdysi téměř výhradně německých končinách, spočívá i v uchování kol lokálních německých výrobců a mechaniků. A protože je ochoten svá kola obětavě zapůjčit a několik týdnů před startem je také chystat, jela na nich dobrá polovina účastníků!!! Pánové a dámy – není asi druhého takového v celé naší zemi. Na startu se sešli velocipedisté místní i přespolní, od školáků přes opravdové veterány cyklistiky. Ten, který musí býti zmíněn jmenovitě, je pan Miroslav Vaněk, bývalý cyklistický závodník a bratr Josefův, který kopcovitou trasu ve svých čtyřiaosmdesáti letech zvládl lehce a mnohem snáze, než někteří o generace mladší cyklisté. Téměř všechna kola v pelotonu byla také mladší než on!!! Pánové a dámy – není asi druhého takového v celé naší zemi.

Trasa vedla z Nového Boru okolo zámku Sloup do sklárny Ajeto v Lindavě, kde se novoborští ukázali jako mistři organisace, kdy pobyt cyklistů dokonale synchronizovali s příjezdem úžasných alegorických vozů retro prvomájového průvodu. Na jednom z vozů s májkou a fábory do sklárny dorazil dokonce i mistr sklářský výtvarník Bořek Šípek a jako součást výzdoby i jeden dobový velocipéd. Občerstvení ve sklářské krčme a exkurze ve sklárně dojem jen umocnily. Dále cyklisté zamířili do bývalých lomů, později německé továrny na zbraně a dnes motorkářského klubu v jeskyních Pekelné doly. Na místě byly k uvítání připraveny desítky v černé kůži oděných motocyklistů se svými, povětšině nikoli historickými, stroji. Bylo možné posedět v pohodlných křeslech uvnitř a dokonce si jeskyně projet na kolech, neboť jsou v nich vyznačeny bílými čarami komunikace a křižovatky. Pak trasa vedla zpět do Sloupu do restaurace pod hradem. Zde také pořadatelé odměnili účastníky diplomy a některé vybrané pak štědrými dary. Posilněni jídlem a pitím si cyklisté pořídili skupinové foto se skalním hradem v pozadí a vystoupali táhlý závěrečný kopec zpět k Novému Boru. Přes náměstí se zdravé jádro pelotonu dobralo až bydliště pana Josefa a navrátilo mu, někdy trochu pošramocené, bicykly. Navíc zde jeho manželka připravila na závěr skvostné pohoštění, takže se všichni rozjížděli do svých domovů s milou vzpomínkou na pohostinnost místních.

Na výletě byli přítomni i čtyři z pěti zakládajících členů novoborského klubu. Vysvětlili, proč píší někdy název klubu Cyklo veteran club Nový bor s dovětkem „1928“. Není to datum založení, ale rok narození již zmíněného a dosud svižného cyklisty Miroslava Vaňka. V průběhu výletu se novoborští také rozhodli v nejbližší době oznámit, v Boru bohužel nepřítomné, letošní hlavě Jednoty velocipedistů, slovutnému panu Janu Šupovi z ČKV 1880, vstup do této celostátní organisace. 

Novoborští cyklisté – děkujeme za hezký den a vítejte v rodině Jednoty!