Od Rainerů, přes několik šenků, až k bábě Lišků.

Oslavy 125. let organizované cyklistiky v Písku – 22. září 2012

Prostředí Palackého sadů v Písku je půvabné a jako stvořené pro jakoukoli akci s nádechem starých časů, historická kola nevyjímaje. Velocipedisté se zde již tradičně sešli na pozvání obrozeného píseckého klubu před restaurací U Rainerů. Vítal jak pan předseda klubu Pavel Kozák, tak i Vojta Košičár, samorostlá to větev klubu píseckého. Pod klubovou vlajkou přijeli místní ve velkém počtu, další Jihočeši, třeba silná skupina z Budějovic, ale také hosté z mnoha dalších kusů naší země. A jako téměř i na všechny ostatní akce dorazila aktivní skupina velocipedistů ze Zahořan. Ze Zbraslavi pak téměř celé vedení klubu i s pěším panem emeritním předsedou.

K zahájení hrála dobová živá hudba, u Rainerů byli na nával hostů nachystáni, tak mezi bicyklisty vládla spokojenost. Vystaveny skvostné ceny poháry a plakety se znakem klubu a cyklistickou tematikou – tak jako za starých časů. Panem předsedou slavnost uvedena a zahájena.

Pak honění obruče, zvlášť dámy, zvlášť páni. Oblíbená to taškařice, vyžadující však značného umu. Následně soutěž v cvrlikání zvonků, kde ty nejstarší přítlačné znějí vždy nejlépe. Pořízeno společné foto, na kterém je vidět i upoutávka na nový web Vojty Košičára, bohužel nespojený nikterak s tradičními stránkami klubu píseckého.

Projížďka krásným historickým centem Písku, přes náměstí okolo měšťanských domů až k Putimské bráně. Od té už je to jen pár kroků k písecké historické elektrárně, která poskytuje přístřeší pěkné, zčásti lokálně zaměřené, sbírce velocipédů Vojty Košičára. Některé kousky v exposici jsou opravdu výstavní.

A pak už peloton vyrazil do kraje přes starobylý most. My zbraslavští jedeme s nimi, ponechávaje mávajícího pana emeritního předsedu Pasutha na místě. Okolo hřbitova s hroby místních velikánů k zátavskému mostu. Zde naše paní tajemnice otočila bicykl svůj zpět a panu místopředsedovi nezbylo než zamávat a ji následovat. Osaměl jsem se svým Roadsterem.

Pak jeto dál podél Otavy až k jejímu soutoku s Blanicí a podle ní dosaženo Putimi. Nejdříve všechna dvě kola vysoká v odděleném sprintu. A místní nevěří, vítězí s přehledem profesor velocipedista, osvědčující, že tužba těla na velocipedu dává i ve věku pozdějším dosahovati skvělých výkonů. Následujme všichni jeho příkladu.

Pár chvil na posilnění, dochází opět na českou kuchyni, něco k ní a veselí rázem stoupá.

Pak teprve závod. Dámy na bezpečnících. Tvrdý boj na ostří nože a solidní výkony. Nakonec pánové. Jdou do toho všichni naplno s dětinskou rozpustilostí. Žel stroj můj sudeťácký, na polních cestách vyklepán, selhal. Byl jsem na čele, když špalík brzdy přední nemotorného anglického systému se do drátů připletl, byl jsem rád za blízký živý plot, ustlav si v něm pohodlně.

Ostatní přehnali se přeze mne. Když jsem se Roadstera do cíle dotlačil, vládla zde atmosféra poněkud sklíčená. Borci dva totiž, klukoviny dělajíce, kola svá propletli a v plné rychlosti to vzali obličeji svými na asfalt. Facelift jeden byl drobnější v jednom případě, v druhém však vyžádal si zákroku chirurgického, jak předpovídala krev skrze obvazy prosakující. Dnes už borci tomu dobře se daří.

Peloton jede dál malebnou jihočeskou krajinou. Bukolický Červený mlýn, Heřmaň, Skály s hospodou a chlebem se škvarkami, tvrz Klokočín, Malešice, Myšenec, kde hospoda u kostela navštívena, leč hrad žel minut. Ždár, Tálín, kde konány závody v pomalé jízdě (vítěz jako obvykle) a pak táhlé stoupání od Tálínského rybníka na Zadní a Přední Pecky ubírá poutníkům značně sil. Semice, a nakonec doráží peloton značně natažený a na skupinky roztrhaný až na Flekačky. Zdejší hostinec U báby Lišků je pak útočištěm po zbytek večera. Pohovořeno, popito, pojezeno, ceny vyhlášeny.

Vhod přicházejí moderní blikátka, abychom s kolegou, stříbrným medailistou dnešního dne na vysokém kole, dosáhli za tmy tmoucí znovu města Písku. Zvolena méně frekventovaná cesta přes Vohybal, povedlo se, a můžeme tak zdrávi šířit po vším kraji slova uznání Píseckým za pestrý program a hezky zvolenou trasu výletu.

Jan Fulík
září 2012