Ohlédnutí za Jízdou 2011

Je krásný červnový nedělní večer, jezdci a jezdkyně se pomalu rozjíždějí do svých domovů a ti, kdož jsou zdáli, nakládají své stroje na nosiče roztodivných tvarů. Peloton patnácti cyklistů se totiž právě v pořádku vrátil z vyvedeného „Výletu na Karlštejn“. Tentokrát účastno šest vysokých kol (jedno z nich v sedle s paní Blankou, graciézní to jezdkyní) a devět bezpečníků – devět pánů a šest dam v nejlepších letech, neboť omladina nevytáhla toho rána paty. Zbraslavský klub byl na startu, dlužno přiznat, přečíslen silnou výpravou členů a příznivkyň ČKV 1880.

Konec dobrý, ale začátek byl na pováženou. V devět ráno sice hustě pršelo a obloha byla temná na všech světových stranách, přesto očekával předseda peloton u lipenecké lípy, ale - nikdo nikde. Vzrušená bezdrátová komunikace s jezdci na náměstí ukázala, že první místopředseda klubu ve snaze zabránit dezerci skupinky startujících zajistil bleskurychlé předčasné otevření kafetérie pana Koreckého na náměstí a zachránil tak výlet. Mraky se po hodině a půl čekání alespoň zčásti vypršely a po pár likérech, kávách a zákuscích viděli všichni všechno v jiné perspektivě. Pan místopředseda klubu dokonce na poslední chvíli přesedl z bezpečníku na vysoké kolo a pozdvihl tak prapor klubu o něco výše. Předseda ještě úkradkem nasazuje na svoje prvorepublikové lehké cestovní Mikádo plastový blatník a jedem…

Díky zpoždění byly vynechány obvyklé občerstvovací zastávky a peloton roztažen vlající za Pedersenem svižně jedoucího mistra Kodedy se dolopotil houstnoucím, leč osvěžujícím deštíkem do Řevnic. Péčí servisního vozidla vedeného třemi generacemi rodu Pasuthů bylo díky nepřízni počasí připraveno občerstvení tentokrát po bezdomovecké způsobě, neboli pod mostem. Přispěli mnozí účastníci - velké koláče s cyklistickými motivy, řízečky, koláčky a další pochutiny, ale hlavně meruňkovice, moravské víno a české pivo pozdvihly znovu náladu zplihlých jezdců.

Dojet (či dotlačit stroj) na nádvoří hradu Karlštejna bylo už pak hračkou. Skupinové foto bylo milým zpestřením pro turisty semleté rekreačním velkoprůmyslem a některým hravým členům výpravy se podařilo i vybrat něco do klobouku (viď Stando). Do restaurace Pod Dračí skálou pak to byl jen kousek s kopce. Posilněn dal peloton zpáteční cestu za krásného 2 červnového počasí téměř na jeden zátah s krátkou technickou zastávkou v Dobřichovicích u nádraží a po pár elegantních šlápnutích skupinka bezpečně dorazila na Zbraslavské náměstí.

Tak to byla neděle a co sobotní „Jízda s kopce“?
Sobota vždy začíná obavou, kolik aut najdeme ráno uprostřed Zbraslavského náměstí. Tentokrát to nebylo tak hrozné – jenom jedno, zato uprostřed. Překážka je ale zdolána a začínají se scházet účastníci a diváci, vymezuje se perimetr pro reje a staví se aparatura. Sanitka je také připravena a Tokaj z fonotéky doktora Chvátala pomáhá rozjet den. Tentokrát se prezentovalo 67 účastníků včetně jedné koloběžky a dvou kočárků mimo soutěž. Ze Zbraslavi takřka všichni členové, silné zastoupení ČKV 1880, Staromilců, Zahořan a dalších. Pro každého plakát (tentokrát s motivem firmy Premier jako vloni) i skvostná medaile péčí pana správce a samozřejmě laskavostí zbraslavského Lerosu jako vždy výborné čaje. Oživením byla i keramika z chráněné dílny, některá specielně i s cyklistickými motivy. Solidní to ročník. Pár kol, zhusta v rukou Staromilců, jako obvykle opodál, stydlivě mimo oficielní účast – třeba u skvostného prvorepublikového lehokola je to jistě škoda. Předseda se starostou Zbraslavi, která meeting velkoryse spolupořádala, se staví k mikrofonu za náladové hudby skupiny ZZ Top a pomalu začínáme. Tentokrát nejen ty projevy, ale zcela neplánovaně i nová hymna klubu, složená Jiřím Maškem a Janou Novákovou. Zazpíváno, zatleskáno, děkujeme! Co nezvládli naši předkové v předminulém století najednou jde, když je zájem, ochota a dobrá vůle.

A nyní světová premiéra Rejů klubu – také poprvé od jeho založení v roce 1896! A dopadlo to skvěle. Tvrdý trénink pánů i dam přinesl svoje ovoce, určitě se nemáme za co stydět. Reje byly připraveny péčí účinkujících jako velmi volná parafráze na sokolské vystoupení na sletu roku 1948 a všichni si s uměleckým dojmem dali opravdu záležet. Třeba Janettin outfit byl nepřehlédnutelný a Tomáš měl do večera co dělat, aby si ji uhlídal před mlsnými cyklistickými kocoury. Je třeba poděkovat kronikářce klubu Milene Bulecové, Zoje Jamburové a již zmíněné náčelnici rejů Janettě Šamárkové (choreografie a kostýmy včetně doplňků), Petrovi Jamburovi (polovina umělecké skupiny jela na jeho kolech), a ostatně všem, kteří reje nacvičili. Tak tedy díky, díky, díky! Pak jsme představili pár kol: Jeden dívčí Tudor 1940, malý sportovní Peugeot 1978, vysoký smíchovský Kohout s pestrým osudem spojeným se Zbraslaví a také replika Pedersenu. Jeho historii v Čechách ozřejmil zevrubně sám jeho první dovozce, emeritní předseda ČKV 1880 Jan Bejšovec.

Jízda elegance dává všem možnost k exhibici. Někteří jen tak krouží, jiní se snaží o náznaky akrobacie, jiní (tedy jako vždy jen Standa Kalina) akrobacii a navíc na vysokém kole skutečně dokonale ovládají. Jen by, hrome, měl Standovi už pomalu začít vyrůstat nějaký nástupce, ale to si asi budeme muset ještě pár desítek let počkat. Až z fotek si jeden uvědomí, kdo všechno by si zasloužil za dotažený dobový oděv a skvělý stroj ocenění. Kola všech tvarů a barev, od dokonale zrestaurovaných po s citem udržované vraky, letos několik krásných silničních kol, tandem páně Uhlířův, elegantní Eliška Stuchlá, pět drsných kluků ve vojenském, jako vždy se všemi úžasnými dobovými doplňky, z nichž pánové Dvořák, Šindelář a Staněk obkroužili pečlivě ovál, pár blazeovaných buržoazních tenistů, kvetoucí slečna Kamila, kterou jistě jen malé, těžko čitelné číslo připravilo o lepší umístění... Diváci dávají body svým favoritům a dlužno říci, že vůči přespolním, nemajícím s sebou osobní fankluby, to není možná 3 nejspravedlivější metoda hodnocení. Asi s tím budeme muset něco udělat. Nějakou nestrannou porotu nebo tak…

Ještě jednou hymna, skupinová fotka u pomníku, pár piv, či kalíšků na kuráž a se stoupající červnovou teplotou vzhůru ty čtyři kiláky do prudkého kopce. Tak třetina jede, zbytek se plahočí vzhůru šouravým krokem. Sem tam už jsou diváci u trati a stud nedovolí se svalit do příkopu a vzdát to (po pár stech metrech osobně lituji, že jsem nechal dát synovi na kolo přehazovačku, dohnal jsem ho, smějícího se, až na Baních). Je vedro, jedna hodina po poledni a na startu zdaleka ne všichni, tak chvilku čekáme. Je jasné, že někteří nahoru už nedorazí vůbec…
Česný předseda řadí jezdce podle čísel, startuje se a za čtyřicet minut jsou všichni dole U přístavu. Sjezd není jednoduchý a ostrá levá a hlavně pravá na náměstí je takříkajíc o hubu. O tom se přesvědčil i Jarda Němec, který, přes snahu městské policie, po nepříliš jasné etudě s řidičem protijedoucího vozidla vykroužil dvě krásná salta a orazítkoval omítku přilehlého domu. Rozmlácené koleno a loket odborně ošetřený zdravotnickým týmem Mostu k domovu se zahojí, ale hlavně, že se nestalo nic jeho kolu – vždyť to je krásný sportovní Čenkov, láskyplně restaurovaný Jardou Vožniakem. Na zahrádku U přístavu se najednou navalí víc než stovka hladových a žíznivých lidí a ouvej. Židle je tak pro každého třetího a stolů také tak, ona je také ta zahrádka nějaká menší než před dvaceti, třiceti léty. Židle se nějak seženou, ale někteří přesto míří do jiných hospod. Nebe se zatahuje, sem tam zahřmí a mezi obecenstvem zavládá pomalu neklid. Když se navíc opře Galaxis do nástrojů, je na zahrádce rázem místa dost. Nakonec skoro neprší a i do Solvayových lomů odkvačí jen někteří. Neboli několik témat pro vedení klubu k zamyšlení. Obsluha ale dělá co umí, úsměvů od ucha k uchu přibývá a tak se pomalu dobíráme k vyhlášení výsledků hlasování diváků. Zčásti známá jména, zčásti osvěžení. Šest cen pro pány a dámy, tři zvláštní ceny, cena pro nejmladšího a nejstaršího účastníka (tedy pro toho, co se k datu narození odvážně přiznal) a jedna cena doufejme výjimečná – diplom „za zranění“ pro pana Němce. Díky sponzorům, dobrotivosti členů klubu i papírovým artefaktům Mileny Bulecové jsou ceny reprezentativní. Hlavní cenou je historické kolo Stadion, věnované péčí firmy pana Josefa Strickera. Vyhlášeno, i diplomy rozdány, a muzika hraje až do pozdních hodin. Do konce vydrželi jen nejstatečnější a písně jejich mládí (dle věkových kategorií) jim byly odměnou.

Takhle to tedy bylo a co bude? Pokračování na Zbraslavi je 29.12.2011, kdy VBC Zbraslav pořádá Vánoční vyjížďku a večer pak první celostátní setkání cyklistických klubů.

Jan Fulík, předseda klubu

Fotogalerie

Fotogalerie jízdy s kopce 2011
Fotogalerie výlet na Karlštejn 2011

Výsledky jízdy

Výsledky 2011