ŠLAPKA JE V NEJLEPŠÍCH LETECH

(Voldušská šlapka, 1.7.2017)

Voldušský klub počítá svoji historii od roku 1990 a patří tak k nejstarším v ČR. Stejně stará je i zdejší proslulá Šlapka, stejný je i každoroční program. Celý třídenní maraton zvládnou jen ti nejstatečnější cyklisté.

Šlapka je výjimečná z několika důvodů. Jedním je hojná účast tandemových kol a vícekol, pro které je to každoroční významná štace. Letos speciálně zmíním tandemovou bílou skládačku, které s každým kilometrem opadávaly jednotlivé součástky a součásti, jako například sedla a řídítka. Přesto byla oběma udatnými jezdci za nemalého vypětí dojeta až do cíle. Stejně skvělá je vždy ve Volduchách i účast mnoha nápaditých a vtipných kostýmů, kde se na historickou přesnost velkoryse nehledí. Někteří pánové pak celou trasu i letos statečně zvládli na vysokých kolech. Počasí také celkem přálo a přeháňky byly jen občasné. Mraky pak celý den ocelově dramatické.

Páteční vichřici dobré zábavy hodnotit nemohu, ale sobotní výlet se odehrál v příjemné atmosféře vydařeného maškarního plesu. Ostatně jako ve Volduchách vždy. Pohodu tentokrát lehce narušovala svými občasnými žárlivými scénami jen neurvalá smečka sudetských fahrrad ordnerů z Tanvaldu. Prosluněné ovzduší hřejivé vzájemnosti klubů českých a moravských však spratkové tito teutonští narušit nemohli. Velocipedistů se ve Volduchách letos sešlo jistě přes 150. Nejhojnější byla účast místních a cyklistů z Plzeňska a Jižních Čech. Nezaostala však ani Praha a další končiny republiky.

Letošní trať začala zostra dlouhým stoupáním na kopec U Rožnova lomu. Vyjeli ho málokteří a to byl peloton ještě čerstvý. První zastávka byla na Březinském statku. Občerstvení bylo připravené a milým překvapením byla zdejší malá zoo od čuníků po pštrosy. A utěšený panoramatický výhled do kraje byl dalším přídavkem. Peloton roztáhlo další stoupání na Střapole. V Chrástu u hospody pak byla vítaná zastávka na občerstvení a nutný servis některých strojů. 

Pak se celá banda dobrala trochu hororového areálu bývalých Rudných dolů Dýšina. Zde byl podáván skvělý několikachodový oběd a proběhly leckteré taškařice. O pořádek se však naštěstí postaral soudruh kapitán od SNB, tak jako ostatně po celou cestu.

Dále vedla cesta blátistou cestou lesem, kol nádrže Ejpovice. V lesní hospodě zdejší se peloton zčásti omyl a definitivně roztrhal. Pak už zbylo jen dojet přes Klabavu s výhledem na kostel na Vršíčku do Litohlav a pak kol oseckého zámku do sousedních cílových Volduch. 

Noční taškařice, kdy hraje muzika, a trakaře jsou tlačeny přes prkno nad vodní nádrží, už jsme se znaveni nedočkali. Naše tříčlenná klubová delegace otočila k domovu. 

Pro letošek bylo došlapáno. Šlapce 2018 i voldušským matadorům vše dobré!

JF, červenec 2017