Švejkova padesátka tentokrát za třicet sedm

Pátého května se měli delegáti zbraslavského klubu vydat dvěma směry – do Písku a do Telče. S Pískem to klaplo, ale telčský odřad selhal. Smutné pane místopředsedo, smutné, a navíc bez vážné příčiny. Do Telče tedy alespoň posíláme omluvu a slibujeme účast příští rok, neb z vyprávění víme, že jste to měli skvělé.

Nad Pískem se 5. května 2012 stahovaly mraky a k hudebnímu altánu v Palackého sadech pak velocipedisté ke startu druhého ročníku obnovené cyklistické větve Švejkovy padesátky. Není to dnes již tak masová záležitost jako na sklonku reálného socialismu, ale tak je tomu s mnoha tradičními, druhdy desetitisícovými akcemi. Na startu se sešla dvacítka velocipedistů - přiměřeně oděných pánů a dam na krásných strojích. Trochu zdá se peloton prořídlý absencí jindy účastných jistebnických, ale i tak je to krása pohledět. Třeba ten úžasný krémový Čenkov (sedlo sice brněnské), nebo mladý pan Ondřej Schembera (sice budějovický) na krásně zachovalé juniorské šestadvacítce od firmy Eduard Beneš (také budějovické). Prostě i ohledně strojů je co závidět. Sem tam je na řídítkách, či nosiči, k vidění nějaký historický deštník - jak se později ukáže, budou se hodit. V pelotonu i něco horských kol a pestrých novodobých dresů, ale tak to dnes bývá všude.

Trocha ruchu a vzruchu před startem. Skupinové foto, rozdat mapky, nějaké to ranní pivo, či káva, a už nás pan předseda Kozák ku startu vybízí. Přes jedinečný gotický most těsně kolem hrobu Augusta Sedláčka, místního to velikána, pak malebnou stezkou okolo Otavy k Zátavskému mostu a přes Otavu podruhé do Zátaví a přes kopec do Kestřan. V Kestřanech milé uvítání v parčíku mezi tvrzemi a zámkem, razítko a bílé víno, prostě jarní jihočeská pohoda. Jsou-li v seznamu UNESCO Holašovice, přejme jim to, ale kde by potom měly být Kestřany! Kdo má zájem, jde na prohlídku tvrze a zámku. Nezbývá než držet majitelům palce do dalších let oprav a rekonstrukcí. Dozajista nemusí pro následující dvě tři generace řešit, co s volným časem. A ejhle - na nádvoří vjíždí i zahořanská ekipa, v poslední době aktivně obrážející mnohé velocipedistické podniky. Tentokrát i s novou klubovou vlajkou. Jen tak dál přátelé. Oběd v místní hospodě a přes Otavu potřetí přes Lhotu do Sudoměře. Zde mezi jihočeským selským barokem zastávka na občerstvení ve stylové vesnické hospodě pod slunečníky. Padají první kapky, a co se počasí týče, bude hůř. Leje a některá razítka dorážejí raději za účastníky do hospody, než marně čekat kdesi v polích. Ale musí se dál. U Žižkovy mohyly déšť trochu ustává, chvíle to pro zamyšlení nad určitě ne černobílou historií husitského, druhdy revolučního, hnutí.

U kapličky nad rybníkem Miska ostře doleva přes louku, kol Řežabince do lesa na Pikárnu a už se ukazuje deštíkem zkrápěná Putim. U historických kol první technické problémy a některé velocipédy nuceně berou směr Písek na korbě osobních vozů. Útulně je U Cimburů, obsluha rychlá, Švejk vymalován na stěně, ale co naplat, je třeba jeti dále. K soutoku Otavy a Blanice a jednou tentokrát opačným směrem malebnou cestou podél řeky, kol Smetáka, k centru Písku. Rychlá zastávka ve fastfoodu, kde si někteří doplňují chybějící razítko z rána a ostatní (na kole) vyšlapané kalorie.

Déšť houstne. Přes Otavu počtvrté a naposledy. Cílem je písecká elektrárna. Skvostná to technická památka a v ní kromě dynam, turbín a rozličných jiných elektrostrojů - ejhle překvapení. Kolega Košičár vítá návštěvníky v nově zřízené expozici, povětšinou jeho vlastních, bicyklů. Hezká kolekce známých prvorepublikových strojů, žádná násilná renovace, mnohé popisky. Rodí se další chvályhodné muzeum, navíc na krásném místě. Pak ještě ti nejotrlejší naplňují v dešti program až do konce. Buřty od paní Müllerové, foto s dobrým vojákem Švejkem, pár studených chvil u ohně vzdorujícího lijáku a šup do první blízké hospody. Někteří míří po chvíli domů, jiní zůstávají…

Nu, co říci závěrem. Nelehká to byla cesta pro jezdce i jejich stroje. Nepřízeň počasí značná, ale pro ty, co to zvládli, o to hezčí pocit v cíli. Blahopřejme píseckému klubu k vydařené akci. Je sice trochu vidět, že klub ten, veden dobrou vůlí, mluví někdy vícero hlasy, ale vždyť to od nás ze Zbraslavi také dobře známe. Mnoho let jsme si ani za jeden stůl v hospodě sednout neuměli. Stejně tak známe i stálý boj se stárnutím členské a účastnické základny. Trochu jsme to u nás napravili a tak se to dozajista podaří i píseckým.


Zavolejme do Písku – „Mládí vpřed a v jednotě je síla!“