TROCHU ROZMARNÉ VBC ZBRASLAV

(Divadelní představení konané 8. února 2014 pro členy VBC Zbraslav)

Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným. Tak začíná Vančurovo Rozmarné léto. Dílem tímto se nechal unésti pan Vlček, který se jal navrhnout a režisérsky vytvářet svou představu adaptovanou na míru velikosti divadelní scény a také s rozložením charakteru jednotlivých umělců vůči osobitému a češtinou zářícímu klenotu, který na Zbraslav patří, neboť spisovatel zde pobýval drahně let, psal tuto novelu čerpajíce jednoznačně charaktery svých postav ze známých a vážených občanů zbraslavských. Minimálně pan Důra a jeho žena, jejich plovárna na řece a major, coby vysloužilý účastník první světové války, se svými historkami jsou zmiňovány v dopise, který napsal Jaroslav Seifert svému příteli Vančurovi poté, co mu ujel vlak do Prahy a čekání si krátil na blízké plovárně, kde mu byly tyto osobité postavy představeny a hluboce se do Seifertovy duše zapsaly.

Po mnoha zkouškách, výrobě, shánění rekvizit a dekorací byl tento krásný kus uveden na divadle zbraslavském na podzim 2013. Premiéra a následné reprízy byly beznadějně vyprodávány a je tomu tak doposud. Přichází rozluštění, proč na stránkách VBC tak rozsáhlý úvod a rozprava. Dílem náhody (které jak víme, neexistují) bylo osloveno několik našich členů, zda by se nechtělo podílet svým hereckým umem a i ostatními dovednostmi na vytváření tohoto díla. A tak z jedenácti osob, čtyři z našeho klubu. Ukazuje to všestrannost a košatost těchto našich členů, kteří ač jejich povolání či studijní poměr je zcela prost uměleckých ambicí, vytvořili na scéně produkci v těchto končinách nevídanou, nečekanou a plně hodnotnou ve srovnání s herci profesionálními. Byl tedy ústy pana předsedy dán počin, aby jedno celé představení bylo zadáno pro náš klub zbraslavský. I stalo se tak.

Toho dne se sešli mnozí mužové a dámy již brzo odpoledne, neboť mnoho našich členů jest zaháčkováno ve Zbraslavském Bike Clubu, který sdružuje jezdce na kolech současných, nehistorických a zabývá se tématikou odtažitou cílům našeho VBC Zbraslav. Tato společnost setrvajíce v pospolitosti se radovala z výročního setkání tak hluboce, že někteří zapomněli večer přijít, ačkoliv k účasti byli zváni v průběhu odpoledne, avšak zavdavše si mnohou číši byla jim účast vypadnuta z vědomí. Budiž. Část této společnosti se dostavila, byť v náladě povznesené, dávala dílu odehrávajícímu se na prknech divadelních najevo svou radostnost, jež nebylo přehlédnouti. Celý sál pak pohnut dílem tak vydařeným, velkými ovacemi dával najevo svou spokojenost a libost, neboť nikdo takový hold češtině a i projevy herecké neočekával. Příslušnost tematickou ke kolům podtrhl detail, že byly použity rekvizity cyklistické např. zvonek, přilba na hlavě kouzelníkově, duše pneumatické visící coby náhradní díly na arše Arnoštkově. I úbor nejmladších herců byl čerpán z našich historických oblečků Pražské míle a dobové šaty slečen zažily nejednu Jízdu s kopce Jíloviště – Zbraslav.

Je třeba zhodnotit tento počin našich členů a vyslovit jim zasloužený dík. Možná monolog oslavující kouzelnici Annu by mohl zaznít i při produkci na 31. ročníku při jízdě elegance řkouce: “Tato dívka, ukazujíc nám mechaniku kloubů, smrštění a stah svalových vláken, jež zvedají nohu, ukazujíc nám pravidelné a volné dýchání, jímž se dme hruď a při kterém maličko a v náležitém poměru se pohybuje i břicho, skýtá nám utěšený obraz prostého jsoucna a závažných akcí, jež jsou kořenem divadla. Zde vidíte člověka, správného oběhu krevního, jenž před vámi uvádí v činnost poziční smysl kloubový, chvále tím vším Boha, o němž se praví, že stvořil tělo k obrazu svému. Jsem pravdě v pravdě zavázán, abych prohlásil, že tato dívka je vybavena ušlechtilými orgány.„

Tedy na viděnou. V červnu. Na produkci. Na náměstí. 

Tuto brilantní slovní hříčku o klubovém představení na vyžádání sepsal člen klubu, ctihodný pan Tomáš Šamárek, tentokrát v unikátní dvojjediné úloze herce v hlavní roli a zároveň divadelního kritika nahlížejícího zvenčí nejen sebe sama, ale i další zúčastněné umělce.