Vánoční jízda 2010

Dne 29. prosince se ráno sešla tříčlenná skupinka otužilců sestávající z hospodáře klubu a dvou hostů se svými bicykly na mrazivém Zbraslavském náměstí. Bylo minus osm stupňů, pod mrakem a foukal mírný osvěžující větřík. Jezdci se svorně a rychle dohodli, že díky nepřítomnosti vedení klubu si trochu usnadní situaci a posunou start do Lipenců, těsně před památný strom, kde se obvykle přidává předseda klubu s rodinou. Bylo nás tedy na počátku v Lipencích pět, od černošické lávky už sedm.

A sedm nás skutečně sice mrazivou, ale krásnou zimní krajinou dorazilo až do pivovaru v Letech, kde jsme se při místní polotmavé čtrnáctce krátce setkali s milým kolegou mistrem Neubertem, dalšími významnými občany z Dobřichovic a Všenor, a hlavně dalšími dvěma členy klubu a jedním členem nastávajícím.

Do mistrovské dílny a také muzea kolegy Svobody to byl pak už jenom kousek. Tomáš nás přivítal vřele pod rozsvíceným vánočním stromkem, dílna byla příjemně vytopená (plus osm stupňů), grog a likéry rozmrazovaly lépe než Fridex a mistrův poučený a laskavý výklad o veteránech, ať už kolech, motocyklech nebo především automobilech byl balzámem na prokřehlé duše.

Posledních pár set metrů do Republiky uběhlo snadno a zde se výletníci mohli nejen posilnit, ale dosyta si popovídat o tácech, šlapkách, špicích, torpédech atd. V restauraci se sešlo osm členů klubu, dva členové budoucí a dva hosté. Za výběr podniku nechť je i touto cestou panu hospodáři projeven dík. Pouze pan emeritní předseda klubu zbraslavského želel neúčasti svého drahého souputníka z klubu smíchovského, který, ač očekáván, tentokráte nedorazil. 

Nicméně ne všichni našli poté sílu k nasednutí do sedel k jízdě zpět a peloton se ztenčil na čtyři nejotrlejší harcovníky. Ostatní slabší povahy se za houstnoucího šera a klesající teploty vrátily domů drahou, popřípadě vozem.

Čtveřice zdárně doklouzala do Lipenců, kde po spěšném rozloučení s předsedou byla akce ukončena.

No a to hlavní na závěr. Trať byla mnohde zasněžená, zhusta ji pokrýval led jako zrcadlo. Fakt, že kolega Kalina absolvoval cestu ve zdraví na vysokém kole(!!!) jeví se jako šokující a stěží uvěřitelný. Také obyvatelstvo kol trati zjevně nevěřilo vlastním očím. Pádů sice cestou pár bylo, ovšem nikterak vážných a naštěstí bez zranění spadnuvších. V případ páně Kalinově se navíc nejednalo o pády v pravém slova smyslu, spíše šlo pouze o něco
méně elegantní sestoupení z bicyklu, než je u něj zvykem. 

A co se počasí týče, měli jsme vlastně štěstí. Hned následující den klesaly teploty v Poberouní po ránu k minus čtrnácti stupňům.

JF 
30.12.2010