Vánoční výlet VBC Zbraslav

27.12.2013

Když jsem s dětmi dorazil deset minut před avizovanou dobou startu, bylo v kavárně „U stromečku“ téměř doslova jen pár nejvěrnějších, hlavně Jihočechů. Od nás skoro nikdo, odjinud jakbysmet. Pak ale postupně začalo nejdřív ospalé a poté postupně více a více hektické hemžení. Když nakonec vydal obětavě téměř desítku kol ze své sbírky, přikvačil na vysokém i pan místopředseda (Pozn. aut.: Když jsem kdysi civěl s otevřenými ústy na neskonalou obětavost Pepi Vaňka, chystajícího velocipedy k zapůjčení nejen pro své novoborské, ale i skorem pro půlku republiky, nenapadlo mě, jaká že mu to postupně v našem panu 1. místopředsedovi vyroste konkurence). Ukázat se zastavil i náš pan bývalý správce s kolenem čerstvě vlastnoručně rozťatým širočinou. Protentokrát tedy omluven, stejně jako pár dalších z rozličných důvodů opěšalých borců. Bylo nás tedy k habaděj z různých konců republiky, i dva půlčlenovébratrského ČKV 1880 dorazili.

S „malým“ tedy zpožděním peloton chutě vyrazil. Na kruháči u dálničního mostu jsme se pěkně elegantně roztáhli kolem dokola a zablokovali na pár minut dopravu, ale pak už jsme sjeli na bezpečnější cyklostezky. Nejdříve Lahovický most s vyhlídkou a pak podél řeky do centra. Následky letošních povodní byly ještě pohříchu sem tam vidět a na úklid pobřeží se asi peněz Magistrátu (nebo i městským částem části) nedostává. A akce Zet už se léta jaksi nenosí. Cestou dva pády. Jeden mladý pán, co se upřeně zakoukal, kam prostě musel, ač neměl, a jedna mladá dáma, co telefonovala ještě i ve chvíli, co její hlavička břinkla o asfalt. Žádné ale vážnější zranění a i kdyby, letos jsme přeci měli poprvé profesionální zdravotní asistenci, že.

Nejdříve tedy jeden břeh Vltavy, následně přes Železniční most na břeh druhý. Poté široké a pohodlné náplavky a kousek i chodník u Žofína. Pak už jen přes XXX most a jsme tam. Na Kampě – oáze klidu v centru velkoměsta. A ejhle, čekají tu na nás další velocipedisté a přátelé. 

Zastávka u Sovových mlýnů a opravdové reje. Janetta nezklamala, sestavila svojí pevnou moravskou rukou improvizované dvojice a vycvičila je přímo za jízdy. Plácek byl nevelký, ale o to větší radost účinkujících z živelné produkce a překvapení turistů. Krátce se zastavíme u Werichovy/Holanovy/Dobrovského vily a Kaiserštejnského paláce a nakonec dorazíme až ke Karlovu mostu přetékajícímu turisty. Kola počkala dole a většina jezdců se prodrala po schodech na most ku krátké procházce a fotografování. S Kampou se loučíme v proslulé pivnici Mlýnu. Někteří členové/členkyklubu, zdá se, jsou tam ostatně velmi dobře známi.

Je ale čas a svištíme zpět. Chodník, náplavky a cyklostezkou až zpátky na Zbraslav. Je stále krásně nezimně slunečno a teplo. Vane jen mírný protivítr. Cestou spousta běžců, chodců, cyklistů, psů, skejťáků, bruslařů a také jeden defekt udatného švihovského tandemu. Provizorně opraveno, mnozí rádi teoreticky poradili a někteří dokonce ochotně nabídli i svoje historické nářadí. Všichni pak celkem ve zdraví, někteří svěží, jiní lapajíce dechu, vjíždí na dvůr domovského restaurantu Bowling. Omladina přitom závěr pojala jaksi závodně, nechtíce se loudat s veterány. Družná beseda v restaurantu až do tmy, co taky jiného. 

Neboli – dobře to dopadlo. Cestu městem všichni přežili a nakonec nás absolvovalo celou trasu, její část, nebo alespoň zašlo na kus řeči čtyřiačtyřicet, tedy jestli jsem dobře počítal klikyháky na presenční listině. Pětice jela i na vysokých kolech. Někteří naši mladí borci se v jejich sedlech cestou i vystřídali, je vidět, že toto nářadí získává v klubu na oblibě. 

Díky za účast a naviděnou v roce 2014!

Jan Fulík

předseda VBC Zbraslav