Vánoční výlet VBC Zbraslav

27.12.2014 

Tak to tu ještě nebylo! Na startu se v mrazivém prosincovém zimním ránu sešla plná šedesátka velocipedistů. Rekord rekordů v tomto vánočním čase. A to bylo na startu minus sedm a přes den se teploměr došoural stěží k nule. 

Samo od sebe to ale nebylo. Pomohl dozajista víkendový termín, možná trochu klubová propagace, ale především je třeba ocenit mohutné výpravy nově se rodícího plzeňského spolku, Podšumavanu z jihočeských Budějic a především ekipy Podkrušnohorského spolku velocipedistů, který dorazil
v počtu dvanácti jezdců. Kompliment si pak Podrušnohorci zaslouží za účast svých malých cyklistů, neb je vždy smutné, když se vypraví povyrazit pouze dospělí, ponechavše děti doma u displejů jejich počítačů. Tentokrát slušným počtem přispěla i předsedovská rodina, která dorazila v počtu šesti (počítám-li po právu i Jirku) a jen jako vždy početní Šamárci ji dokázali vyrovnat. Poděkováno budiž ovšem všem těm, kteří dorazili a že to někteří měli setsakra z ruky. Zmínit si zaslouží rovněž i ti, kterým zimní slota přijet nedovolila. 

Domovský restaurant Bowling byl od časného rána útulně vytopený, všichni přespolní dorazili na čas a poslední na startu byli, jak se stává smutnou tradicí, mnozí domácí, kvůli kterým byl pozdržen o pár minut odjezd. Dlouhý had cyklistů zablokoval, naštěstí slabou, dopravu ve Zbraslavi, než minul náměstí a obkroužil kruháč. Cesta k centru proběhla hladce vlídným tempem, které narušovaly pouze pokusy mého syna (a Jirky) o únik na jejich rychlých retro silničkách. Cestou jsem zaznamenal pouze jeden defekt, což svědčí o poctivé přípravě strojů. 

Cyklistický had dorazil až k železničnímu mostu, onen zdolal a vydal se vzhůru k Vyšehradu. Objednané zvony uvítaly účastníky výletu přesně při jejich průjezdu Cihelnou branou. Minuli jsme rotundu, a kolem kostela Petra a Pavla jsme dojeli až na vyhlídku u starého purkrabství. Zde se společenstvo pokochalo výhledy na sluncem osvícenou zimní Prahu a bylo pořízeno společné foto. Někteří se zde odpojili a setrvali ve velkoměstě. Skupina se ještě zastavila v Bráně Špičce, zčásti se něco dozvědět o historii místa, zčásti se občerstvit a opláchnout a zčásti ohřát odumřelé údy u planoucího krbu. Početná skupina skrovné informační centrum zcela zahltila až ke kolapsu a někteří čekající venku nevydrželi a vyrazili dále po trase, samozřejmě tou nejdivočejší zledovatělou soutkou dolů z pevnosti k řece, ignorujíc vytýčenou trasu. Výsledkem byl naštěstí jenom jeden pád s lehčím zraněním. Rozervaný peloton se však podařilo na nábřeží shromáždit a dorazit zdárně přes Bráník, Modřany a Komořany k dálničnímu mostu. Zde byla trasa operativně změněna a velocipedisté si tak mohli vychutnat novou monumentální zavěšenou cyklistickou lávku přes Vltavu. Pak to bylo ke Zbraslavi už jen pár set metrů. 

Restauratérský servis na Bowlingu byl naštěstí brysknější než na bájném Vyšehradě a tak i tak dobrá nálada se stala rychle ještě lepší. Snad jen nějaká živá muzika chyběla, ale to snad napříště napravíme, z chyb se pokorně poučíce. S přibývajícím večerním časem veselí stále přibývalo a cyklistů pomalu ubývalo, až se vytratili zouplna. Někteří z posledních ani nevěděli, jak se domů dostali. 

Tak na viděnou příští rok, přátelé! JF 

Odkaz na Fotogalerii pro mobilní zařízení 

Odkaz na Fotogalerii Františka Špačka