---

Lipany/Zbraslav – Říp – Zbraslav/Lipany

Výlet na 100 mil Povltavím a Polabím

6.4.2014

 

Zbraslavští „bikeři“ se vydali 6. dubna 2014 ve stopách bývalého ČKV Zbraslav, praotce všech místních cyklistických spolků. Klub ten totiž konal již dne 16. června 1907 výlet na památný Říp. 

Téměř sto let nezvěstná a nedávno objevená klubová kronika ČKV Zbraslav říká o výletu, uskutečněném před více jak sto lety, doslovně toto:

Nadešel den dávno očekávaného výletu „Na Mělník“ a ježto i povětrnost dopolední zdála se býti příznivou, proto s chutí loučilo se nás 7 členů klubu, totiž pp. Marek, Sebauer, Věříš, Mourek, Zoubek, Škrdle a Císařovský a člen motocyklista pan Urban se cť. pí. chotí ráno o ½ 6 hod. s domovem, abychom se přes matičku Prahu, kdež se k nám připojil i bývalý člen p. Dr. Baxa, dále ubírali. Cesta vedla dále přes Libeň, Ďáblice, Líbeznice k štěpánskému přívozu, avšak nahodilé defekty kol zdržely nás cestou nemálo, takže jsme se odhodlali, prvně než veletok český překročíme, na poslednějším místě se posilniti.

Další cesta ubíhala nám dosti šťastně a tak dorazivše po 10 hod. dop. do Mělníka utábořili jsme se v hotelu Vykysalově. Majíce před sebou 3hodinovou cestu na Říp, poobědvali jsme s chutí a po odeslání lístků pohledových nasedlo se o ½ 12 hod. dop. k dalšímu cíli přes Citov, kdež nás již malá prška zastihla, následkem kteréž, a částečně i únavou 2 členové zpět zůstali. Minouce Kostomlaty tlačili jsme kola kus cesty ke Krabčicům a odbočivše tamtéž k jihovýchodu dorazili jsme po ½ 1 hod. odpol. pod památný vrch Říp do osady Roudné. Zanechavše kola v tamnějším hostinci ubírali jsme se pěchourem k Řípu a hned za obcí potkali jsme zpáteční cestou ze Řípu se ubírajícího našeho z domova již předem jedoucího p. Urbana s milostivou chotí. Po pozdravu a krátkém rozhovoru s těmito, - ženeme se na horu Říp - , než toho potěšení se nám dostati nemělo, černá mračna stahovala se již kolem této památné hory a hrom burácel, načež silný liják počal. Kochajíce se alespoň pohledem na Říp byli jsme najednou překvapeni máváním šátků, a deštníků, a co nemohlo pouhé oko rozpoznati, vykonal dalekohled, a jaké překvapení to bylo – ejhle páni z pěšího odboru Čermák a host Pekárek. Ozvěna „hallo“ a už to sypeme v dešti zpět do Roudné, kdež tito poslednější páni v několika minutách nás dostihli. Nezbylo nám ovšem nic jiného, než zůstati pod střechou hostince do 3 hod. odpol. až poněkud se vyjasnilo.

Zpáteční cesta do Mělníka, sotva že jsme vyrazili z obce, počínala opět s nehodami, defektem kola a úrazem p. Dra. Baxy. Po ošetření téhož jelo se dále blátivou cestou až na Mělník, kamž jsme o 4 hod. odpol. doplovali, kdež nás zpět zůstavší 2 páni a p. Urban očekávali. Námaha byla dosti veliká, a proto zase s chutí do jídla a sotva, že tento výkon počal, ohlédneme se k náměstí, kdež jsme uzřeli v dvojstupu klub Smíchovský počtem as 20 členů do hotelu k nám se ubírati. To byla ovšem milá setkaná na tak vzdáleném místě, a po uvítání těchto pánů zabrali se i oni do občerstvení, načež po krátkém pobytu jak v pořádku disciplinu jevícím tam přibyli, tak i odcházeli. Rázem 5 ½ hod. odpol. Nastoupivše zpáteční cestu dohonili jsme Smíchovský klub na přívoze štěpánském. Nyní to šlo ovšem lépe zpět, ale přece v Líbeznicích bylo nutno se douškem vody občerstviti, tak se i stalo.

Další cesta ubíhala nám dosti rychle, kterouž v přestávkách s námi konal p. Urban, až na nešťastný Karlín, kde nás zase chytila důkladná sprcha. Nemajíce světla při takové povětrnosti a pozdní hodině (po 8 hod. večer) uháněl každý seč mohl, jen aby stihnul 9ti hodinový parník a tam už jsme se Prahou jedouce následkem deště roztrhli, přeci jsme se s pěšími pány sešli. Tak skončil náš dlouho projektovaný výlet na Mělník. Ujeto bylo 8 x 126km, tedy 1008km.

 

No, průběh onoho dne v kronice dramaticky vystavěný, závěr příběhu trochu tajuplně zastřený. Při psaní zápisu ještě i jen sama vzpomínka na tu štrapác byla asi sto pana náčelníka pěkně rozrušit. Nicméně jasno jest, že smíchovští nás dostihnou vždy a všude a disciplína jejich byla, je a bude, nám ležérním vesnickým liberálům, nikdy nedostižitelným vzorem. Musíme ale ocenit výkon našich pradědů na kolech s jediným pevným převodem, po mizerné cestě a při nepřízni počasí. Žádné kevlarové výztuhy v pláštích, karbonové rámy, žádná desetikolečka, trojité převodníky a stavitelné vzduchové tlumiče vpředu i vzadu. Žádné funkční cyklistické oblečení. Žádné nášlapné pedály a goretexové tretry s karbonovou podešví. Žádná satelitní navigace. Pouze furtošlap, kaučuk, poctivá ocel, přírodní oděv s obutím z hověziny a přibližná mapa v tlumoku. Ale šlo to také. 

---

A jak to bylo v roce 2014?

Ze Zbraslavi měla o osmé ranní vyrazit desítka jezdců na horských kolech. Zrána ještě hustě pršelo a ani těch plus pět, co bylo v Lipanech, k jízdě nelákalo. Na Zbraslavském náměstí se nakonec sešlo cyklistů pět oblečených do všeho, co bylo po ruce. Zdeněk, Josef, Tonda, Honza a Robert. Déšť naštěstí pomalu ustal a mraky se postupně začínaly trhat. Trasa byla zvolena trochu jiná, než v roce 1907. Budeme se držet více při vltavských březích, kde to jen půjde projet. 

Do Prahy je to po cyklostezce příjemná cesta a příšerný kus centrem mezi Smíchovem a Stromovkou je třeba se zaťatými zuby přežít. Střed města není cyklistům přátelský a asi jen tak nebude. Stromovka, Trója, Klecánky po pohodové cyklostezce podél vody, kde jsem si při standardní pětatřicítce pořád říkal, jestli by nebyla silniční kola lepší. Řež, Dolánky, Chvatěruby s hradem, Lobeček. To už některé úseky opravdu na silničku nebyly, nábřežní část Větrušické rokle především. Přes eifelovkový starý most ve Veltrusích na druhý břeh. Stále po červené, kostelík se zvonicí ve Vepřeku, kousek zase podél řeky, Jeviněves, pak borové lesy, Ctiněves a brutálně nahoru na Říp. Všichni každý alespoň pár set metrů tlačili až na „Pokiho“. Technologie Specialized v rukou zkušeného jezdce dokázala své. Teleskopická sedlovka až nahoře, řídítka až dole, zdolal i nejpříkřejší betonové plotny, kde se jinak kola zvedají nekontrolovatelně na zadní. Komu čest, tomu čest. To naši dědové na štěrkové pěšině, která tehdy vedla nahoru a na svých furtošlapech dáti věru nemohli, i kdyby byli bývali chtěli.

Chvíle oddychu, kostelík na vršku a jede se zpět, po Kralupské straně. Vepřek, sci-fi sklady Mera v Hleďsebe, Dolany, Libčice, houpavý technický úsek k zastávce Řež a po lávce přes Vltavu. Cyklostezky jsou ale už při nedělním hezkém odpoledni přecpány cyklisty, bruslaři, pěšími, běžci, psy na vodítkách i bez, penzisty, batolaty, prknaři a koloběžkáři. Prostě adrenalin. Josefovi už pomalé třicítkové tempo vracejícího se pelotonu přestalo vyhovovat. Jako již mnohokrát předtím zmizel v dáli a jel jaksi „napřed“. Následovalo opět strašlivé centrum hlavního města a už klidný závěr po cestě do Zbraslavi. Krátké zhodnocení na Bowlingu a šupem domů. 

Celkem tedy pro nás přespolní, co to máme dál než zbraslaváci, skoro přesně oněch 100 mil, čtyři hodiny dopoledne na Říp a pět odpoledne zpátky, to i s poklidným obědem v nelahozeveské maríně.

 

Hezké to bylo, hezké.

 

JF